OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Bod navíc za Alissu:D
Slabota, baví mě asi jen 2 písně.
-bez slovního hodnocení-
Vynikající album a i když se to nemusí zdát, některé skladby chtějí opravdu čas a například First Day In Hell je opravdu geniální.
-bez slovního hodnocení-
Slabe slabe slabe a este slabsie
Cesta do pekla ...
-bez slovního hodnocení-
V metalu snad není kytarista, který by skládal klišovitější melodie. AE nebyli vždy špatní, ale Michael už v tomto směru nemá co nabídnout. Ještěže máme Spiritual Beggars. PS: Jeffa Loomise je v tomto spolku škoda.
S predošlým albumom "War Eternal" som oslavoval návrat Arch Enemy do formy, ktorá bola minimálne porovnateľná s vrcholnými dielami z ich minulosti (napr. "Stigmata", "Wages of Sin" alebo "Anthems of Rebellion"). Bola to svieža a skvelými nápadmi a skladbami sršiaca platňa. Pre mňa to bol najlepší album roku 2014. Preto som sa na jeho nasledovníka veľmi tešil - očakávania boli logicky veľmi vysoké. Nakoniec som sa dočkal len strašne priemernej a plytkej nahrávky, ktorej chýbajú takmer všetky potrebné ingredience, vďaka ktorým by mal "Will to Power" fungovať. No bohužiaľ nefunguje a ja netuším, kde to ruplo. Žeby v chýbajúcom skladateľskom vklade druhého gitaristu? Lebo ak už odídený Nick Cordle spravil na "War Eternal" medvediu službu, tak bohužiaľ na tejto novinke sa jeho nástupca Jeff Loomis vôbec nepredviedol (alebo mu to nebolo dovolené?) a to ani v kvalitných gitarových sólach, ktoré tento talentovaný pán hojne predvádzal v jeho bývalom pôsobisku. Jediná skladba, ktorá sa aspoň blíži kvalitám staršej tvorby, je len The World Is Yours, akoby naschvál vybratá za prvý singel, ktorý ma veľmi slušne navnadil. Ďalšie podarené momenty by som musel už vyberať pinzetou. Otvárak The Race je veľmi slabý, Eagle Flies Alone zabíja otrepaná lyrická téma o nezávislosti a "plávaní proti prúdu", v Reason to Believe akoby Amott vzdával poctu baladám od velikánov typu SCORPIONS a takmer by mu to aj vyšlo, ak by tú pesničku nezabil otrasný refrén, kde si Alissa nemohla odpustiť murmur, ktorý je tam ako päsť na oko, rovnako ako zase debilný text (tie ale na tomto albume dominujú takmer vo všetkých položkách). Takže čo ešte zostalo? Až na zopár dobrých riffov a melodických liniek už nič čo by stálo za reč. Je mi to ľúto, ale dnes dostanú páni a dáma len päť bodov, v ktorých je zarátaný aj krásny digipack, na ktorý sa mi začalo prášiť už päť dní po tom čo som si ho kúpil. Najhorší album Arch Enemy.
Čistej průměr
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.