NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To snad nemá ani cenu komentovat..
Veľmi pôsobivé album a zároveň milé prekvapenie. Mám pocit ako by sa Dimmu Borgir vrátili v čase, konkrétne do deväťdesiatych rokov a menovite do albumu Spiritual Black Dimensions (hlavne v skladbe I´m The Sovereign je to znateľne počuť). Atmosférou nabité album sa počúva viac než príjemne a napríklad vybrnkávačka v skladbe The Coucil Of Wolves and Snakes je proste nádherná. Rovnako tak refrén skladby The Unveiling. Symfonický orchester a zbory tu dostali značný priestor, čo kapelu posúva bližšie ku symfonickému metalu a podobnosť s takými Therion je zrejmá. Nemyslím si, že by hudba Dimmu Borgir strácala na sile, skôr mám pocit, že menej stavia na agresii a viac na atmosfére jednotlivých kompozíc. Tie sú značne vyrovnané, napriek tomu tu vidím dva veľké hity a to už spomenuté I´m The Sovereign a The Unveiling. Povinne hrávať na koncertoch ak ešte nejaké budú...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
A mně se to líbí. Co na tom, že black metal z desky de facto zmizel. Hudebně je to pro mě velká věc.
Není to špatný, ale kdyby sbory angažovali o něco méně, mohlo to být mnohem lepší, což dosvědčují dema některých písní, kde sbory nejsou a má to hned větší tah na branku. Jinak skladby jako takové a orchestrace jsou velmi dobré.
-bez slovního hodnocení-
Strata casu...a tak mi to je luto,vlastne uz dost dlho, uz od albumu Death,cult,armagedon...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Podle mého teda po dlouhých letech smysluplná (a navíc skvělá) deska od DIMMU BORGIR.
Recenzi nepsal Rudi? Zjevně je tu víc těch, co se dají opít rohlíkem.
Na první poslech to zní jako úplná blbost. Ale možná tam trochu aspoň malinko něco je. Když někdo vydrží víc poslechů :-)
Fajnove melodicke
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.