OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
klasika jak blazen... dnes si to uz sice nepustim, ale onehda som to sjizdel do nemoty...
Taky to tak mam. - A za top vidim Sign Of The Hammer.
Vidím to podobně jako Rumcajs. Fighting bych z hlediska "kovu" také nepřeceňoval. Nejlepší album Manowar pro mě představuje syrové Into Glory Ride a našláplé Sign Of The Hammer. Následující dvě alba měla samozřejmě určité ambice, které se hlavně u Fighting projevují i v produkční stránce, nicméně za top heavy metalu je rozhodně nepovažuju.
Půjdu s kůží na trh, ale podle mě je Kings of Metal nadhodnocované album - podle reakcí ze svého blízkého "metalového" okolí mám za to, že Fighting the World je oblíbenější a celkově povedenější (pro mě však nikoli nejlepší). Pojďme k písním - Wheels of Fire je docela nářez, byť mi tu chybí nějaký výraznější moment gradace, pokud za něj nepovažujeme nezvyklou tvrdost songu (na heavy poměry). Takovou Kill With Power považuji za regulérního předchůdce WoF, ale naopak s dokonalou gradací, nápaditostí a na dobu vzniku fakt solidní tvrdostí. Titulní Kings of Metal je celkem nezáživná věc, Heart of Steel mám za průměrnou, byť pompou stříkající baladou. Osobně moc nevím, jak se postavit ke Crown and the Ring - přiznávám ji značnou působivost, ale tohle prostě není metal. Pleasure Slave je fajn odlehčení, ale o žádný výrazný nadprůměr se taky nejedná. Zkrátím to - Kings of Metal obsahuje celkem jeden slušný nářezový a tři nezapomenutelné songy, které jsou zároveň jedny z nejvrcholnějších položek diskografie Manowar - Kingdom Come, Hail and Kill (z mého pohledu možná nejlepší píseň od Manowar vůbec) a Blood of The Kings. Díky těmto položkám chápu a taky přiznávám tomuto albu statut legendy, kterým se honosí, ale upřímně - nejsou tři, byť geniální skladby, na celé album přeci jen dost málo? Kings of Metal za mě 7,5.
Keďže vďaka skladbám Gates of Valhalla a March for Revenge je pre mňa za "10" ich druhý album Into Glory Ride (1983), tomuto skvostu pol bodíka "uberiem".
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.