OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V hodnotení na nový album SOILWORK som písal, že som zvedavý na odpoveď ich žánrových súputníkov z IN FLAMES. Tá prišla a ešte k tomu aká! Ja som z novinky Plamienkov nadšený. Pravdepodobne najlepší album od čias "Come Clarity" (2006) a zrejme najchytľavejší materiál kapely vôbec. Ide sa v zabehanom mustre posledných troch albumov, ale až teraz sa podarilo konečne zložiť album s prakticky úplným deficitom výplňových skladieb, ktoré sa nevyhli niekoľkým posledným (inak slušným) platniam. Po dlhej dobe tam počujem referencie na zlatú gothenburskú éru a taktiež konečne aj nejaké akustické gitary. Čerešničkou na torte je spev Andersa Fridéna, ktorý predviedol svoj najlepší výkon - je vidieť, že lekcie spevu neboli márne a v skladbách ako Call My Name či Follow Me zneje fakt skvele. Potešil aj čistejší zvuk oproti Battles. Rozpitvávať jednotlivé skladby asi nemá zmysel, lebo by som vypísal prakticky celý playlist, vrátane vynikajúceho digipackového bonusu. Prvýkrát som si pri počúvaní nespomenul na to, že mi chýba Jesper Strömblad a jeho skladateľský um. Výborná práca!
Ja neviem neviem poviem pravdu do konca to pocuvat som sa prinutil raz a potom to uz uz neslo Skoda tejto kapely
Nevěřím vlastním uším. Nejen že je to konečně vyrovnané od začátku do konce, ono je to dokonce výborné a nápadité. Nejlepší album od Clayman. Krásně reprezentuje současné, komerční In Flames. Takhle je beru.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.