THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Ja som s týmto albumom aj po troch rokoch od vydania spokojný. Deutschland, Radio, Zeig Dich, Ausländer, Weit Weg, Hallomann, a aj ten Diamant - pre mňa je tu vynikajúcich skladieb stále dostatok. A koncert pred troma rokmi na turné k tomuto CD bol jednoducho famózny. Takže pod osmičku nejdem :)
3 písně miluju, 3 se mi líbí hodně, 3 jsou průměrné a 2 jsou vyloženě zlé.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Fajne to je
Po dlouhých deseti letech přichází (možná poslední) placka této legendy. Ano, dneska už si můžeme dovolit říct, že se zapsali do historie metalové hudby hluboko, ať si říká, kdo chce, co chce. Jasně, není to nejsilnější album, nicméně musím říct, že čím víc to poslouchám, tím víc se mně to líbí. Jsou tam jasný a patrný odkazy na všechny etapy kapely - od devadesátých nářezových let až po melodický novější věci. Pravdou je, že jsem čekal trochu víc, to nemůžu popřít, ale naštvanej nejsem a vlastně to chápu. Taky se jako kapela vyvíjí a po několika posleších můžu s jistotou říct, že to pořád drží pevně v rukou.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Asi se nedá napsat nič nového než je v recenzi.
Rozpacity, miestami velmi slaby album, ktory tahaju 3 vyborne skladby...
Že další Mutter už nebude je zjevný od dob Rosenrot. Blbý je, že po těch dvou singlech se tomu skoro dalo věřit a z toho plyne bolestný zklamání. Jinak to není špatná deska. Herzeleid > Mutter > Sehnsucht > Rosenrot > Reise Reise == LIFAD == Rammstein
Miestami až detsky infantilné. Ak toto má byť ozaj ich rozlúčkové album, tak ním rozhodne nenaplnili očakávania. Ja sa budem vracať max k 2-3 songom z tohto CD.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.