OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Jedno velké nic! Aspoň ten zpěv je dobrej, ale ten je vždycky:D
Na obranu Sabaton je nutné povedať, že sa jedná o jednu z mála (ak nie jedinú) metalových kapiel, ktoré si prakticky od svojho vzniku až po súčasnosť držia veľmi slušnú úroveň. Aspoň teda, čo sa štúdiovej práce týka sú pre mňa jednotka na poli heavy metalu. S ich koncertami je to už o poznanie horšie, tam som bol neraz svedkom priemerného výkonu. Čo je však podstatné, že kapela šlape na 100% a pripomína dobre namazaný tank. Ono je vlastne úplne jedno, či si vezmete do ruky podceňované album Coat Of Arms, predposledné The Last Stand či aktuálne The Great War. Sabaton sú stále o tom istom: všadeprítomnej energii, epických skladbách a chytlavých refrénoch. Zároveň je jasné, že Sabaton sa vykrádajú, ale napriek tomu alebo skôr práve preto patria v súčasnosti k absolútnej špičke v metale. Prísť každé dva roky s nadupaným materiálom nie je žiadna sranda a ja si to spevavé komando vždy rád vypočujem. Zároveň dokážem oceniť technickú precíznosť, cit pre melodiku, parádny zvuk a jedinečnú atmosféru. Nemá zmysel sa rozpisovať o jednotlivých skladbách, je to skrátka svižná jazda od začiatku až do konca, ktorá nemá slabé miesto a obsahuje množstvo hitov. Za tie TOP považujem: Seven Pillars Of Wisdom, Ghost In The Trenches, The Great War, Devil Dogs a Red Baron.
skvost....na jednotku
Nechapem ved je to slabe jak caj. Nikdy som nefical na Sabatonoch ale toto je podla mna fakt slabota.
Je to tak, poslední deska co za to stála byla Carolus Rex...pak už taky dodám po Cimrmanovsku: "Nuda nuda, šeď šeď..."
-bez slovního hodnocení-
fujta
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.