THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Najlepší album v tejto zostave. Obidva symfonické kusy A Nameless Grave a Shine a Light jasne vyčnievajú nad zvyškom, majsterštyky ozdobené Marcosovými prekrásnymi sólami, no proste nádhera. Čo sa týka klasických power/thrashových vypaľovačiek, tak tam jasne vedú Let Them Rest in Peace, Tomorrow, Wings of Rage, Blame it on the Truth a For Those Who Wish to Die. Takže vidím to na poctivú osmičku. Len škoda, že zostava nakoniec nevydržala a Marcos dal kapele zbohom, ani koncert som nestihol na poslednom turné... Uvidíme čo s tým kapelmajster Wagner urobí.
Moze byt thrash ala Rage
85 proc si tahle hezká sbírka zaslouží. Jak říkal Peavy, hezky to kombinuje všechna období kapely - od nářezů až po symfonické pompy. A řeže to - song za songem. HTTS 2.0 spíše zbytečné. Na koncert do Prahy se moc těším
-bez slovního hodnocení-
Najlepšie album v tejto zostave. Od Rage už žiadne prekvapenia nečakám. Slušná 7
Za mě nejlepší album v týhle sestavě. Především minulý bych si odpustil, to šlo od půlky dost dolů. Souhlasím s tím, že melodicky to bývalo lepší a že ne všecko tam vysloveně drží laťku, ale blíží se to těm vydařeným kusům, byť teda zespoda, ale pořád blíží. Bodování jsem zlehka přepálil, ale nechtělo se mi, aby to začínalo sedmičkou.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.