OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po Cultu jsem mírně zklamán. Je fajn, že se díky aranžím a bicím neopakují (dokonce myslím, že je to učinilo ještě zajímavějšími a rozhodně dynamičtějšími), ale trochu postrádám takové fláky jako právě na Cult. Přesto je to pořád výborné.
Není to sice Cult, ale má to odpich, nápad a nenudí...
Výborné a dle mě nejlepší album apocalypticy
asi to nejlepší, co chlapci se smyčci vytvořili
líbí se mě (a souhlasím s ním) hodnocení Vituse:-)
Přidání bicích je takové dvojsečné. Někde to vskutku velmi pomůže (první dvě písničky), někdy působí vyloženě zbytečně. Ale celkově je to velmi dobrý poslech a pořád jedno z těch silnějších alb, co Apocalyptica vytvořila.
Cult byl o neco lepsi
Z těch Apocalyptic co znam se mi tahle líbí nejvíc. Bicí tomu dost pomohly....
Princ Jason: nechápu jak můžeš napsat takovou píčovinu že je to zahraný pop. Asi fakt nerozeznáváš základní hudební styly. jinak bys něco takovýho nemohl napsat. Jako sorry, ale ono neni zrovna jednoduchý napsat skladbu aniž by ses opakoval. všechny skupiny maj něco z předchozích alb, tak proč je hned odsuzovat. přezpívat nějakou skladbu neni umění a jelikož Apo ty svý ještě museli převést na cella, tak za to si zaslouží minimálně pochvalu. chtěla bych vidět tebe jak do toho mydlíš jak oni. pochybuju, že bys do toho dal z poloviny takový soustředění a sílu jakou oni při koncertech. Path a Hope jsou možná odrhovačky, nicméně jsou perfektní. to bys mohl říct o všem co hrajou v rádiích, že jsou to odrhovačky. Všechny skladby Apo nejsou dokonalý, pár taky nemusím, ale jejich snahy si strašně moc cením. měl by ses zamyslet, než zplodíš zase nějakou kravinu jako že hrajou pop...
Mám ho celkem rád, ale ty cella už nějak zní jako kytary a to je trochu škoda. Právě nedávno jsme si s jedním mým kámošem posteskli při vzpomínce, jak jsme poprvé slyšeli Apocalypticu - Harmageddon z Inquisition Symphony. To dokonalé, zabijácky pomalé drhnutí zboostrovaných cell. Ano cell, dnes mi bohužel zvuk splývá se standartními metalovými tělesy.
Reflections znamená oproti předešlé desce jasný pád dolu.Lombardo (a bicí vůbec) je zde naprosto zbytečný.Kapela na Cult sice navazuje,ale především na odrhovačky typu Path či Hope.Podobné zvukové šílenství jako Hyperventilation zde nenalezneme.Tahle kapela byla kdysi zajímavá,ted je to standardní na cella zahraný pop
Výborné album, kterému bicí jen a jen prospěly! Skladby jsou přehlednější a mají svoje tempo! Opravdu povedené album, které Vás dostane tklivými melodiemi (Conclusion mi bude určitě hrát na pohřbu) i slušnými nářezy.
Naši cellisté-metalácí se drápou na hudební vrchol, přeji jim i více popularity..i když né tak aby měla nepříznivý vlivl..skvělé album..nádherné...prostě Apocalyptica a její tvorba je mi daleko sympatičtějšíá než covery !!!
Oba bubeníci Sami Kuopomäki a Dave Lombardo dodali Apocalyptice to co jí chybělo k dokonalosti. Skvělé album,perfektně vyvážené. Příště ještě na album dotánout na jeden či dva songy nějakou operní divu nebo nějakého zpěváka.
prijemna hudobna zmena
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.