NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zpočátku jsem k nejnovějšímu počinu kapely Rammstein zaujal malinko rezervovaný postoj, neboť jsem se bál zklamání, jako v případě nepříliš povedeného bezejmenného alba z roku 2019, ke kterému jsem si dodnes asi jako k jedinému albu této německé legendy nenašel cestu. Z prvních dvou singlů „Zeit“ a „Zick Zack“, které mimochodem oba hodnotím pozitivně, mě nejvíce zaujal prvně jmenovaný, a to především svou atmosférou a silným textem. Celkově jsou texty na tomto albu ve srovnání s předchůdcem o něco povedenější a zajímavější, ať už se tedy jedná o již zmíněný singl „Zeit“, nebo například úvodní „Armee der Tristen“ či podmanivou „Meine Tränen“. Album jako takové střídá různé náladové polohy, mnohdy je silně melancholické, dojemné, jindy zase vtipné a veselé, dohromady se tyto polohy nikterak nebijí, naopak se krásně doplňují a vhodně prolínají. Kdybych měl vybrat neoblíbenější skladby, byly by to jednoznačně titulní „Zeit“, kritická „Zick Zack“, hravá „Dicke Titen“ a naléhavá „Angst“. I ostatní skladby jsou moc povedené, tedy až na jednu výjimku, a sice prapodivnou „OK“, kterou vnímám jako jedinou nepříliš povedenou položku, bez které bych se klidně obešel. S albem jsem jinak moc spokojený, i po roce a několika posleších mě stále baví, Rammstein příjemně překvapili.
Celý album od Rammstein som poriadne asi nikdy nepočul. V tomto prípade môžem povedať, že ma to baví od začiatku do konca. Nie je to nič prevratné ani náročné, ale funguje to, odsýpa to a poteší to asi všetkých, mainstreamovo aj nemainstremovo naladených fanúšikov. Najlepšia pesnička je asi Lugen.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Lepsi ako predosly album, kludne moze byt aj rozluckovy, ajked by som si prial este jeden temnejsi.
-bez slovního hodnocení-
Textovo o niečo lepšie ako predchádzajúci album. Hudobne je to priemer a šeď.
Neřešim jestli album je 10/10 nebo ne. Rammstein model 2022 jsou s obrovským náskokem nejzajímavější kapelou tam venku. Nikdo momentálně nevěnuje svý tvorbě tolik péče na všech myslitelných frontách. Nikdo nemá momentálně dotaženější celkovou image, nikdo netočí lepší videoklipy. Celkově vzato pokud by se člověk pokusil na celou věc pohlédnout z obrovské výšky, není v současnosti komplexnější kapely. Ta oslnivá pyromanská live show by byla pro většinu kapel oním absolutním vrcholem kariéry. V případě Rammstein je to jen precizně umístěný kamínek v ohromující mozaice. Patetické? Jistě! A zároveň nejlepší. Vlastně si přeju, aby tohle skutečně bylo adieu, protože takhle případně končí vyvolení. Nevybavuju si kapelu, která by tak pečlivě dotáhla svou existenci k branám pomyslné dokonalosti. Dicke Titten a autotuned Lügen jsou tím nejlepším, co v současné době mainstreamový hudební průmysl nabízí.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
skvělé rozloučení
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po slaboučkém ST albumu opravdu příjemné překvapení
Vážnejší a hĺbavejší album v porovnaní s predchodcom, aj keď nechýbajú ani srandičky typu Dicke Titten. V podstate ma nebaví len skladba OK, zvyšok je štandardne, až nadštandardne kvalitný album Rammstein. Ak je "Zeit" ich "adieu", tak je to veľmi dôstojná rozlúčka.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.