OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nicholas opět výborný, ale zmizel ten brutální feeling z puritánie...
Progenies - 10/10 Vredesbyrd - 8/10 Ale deska....
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po mnoha posleších jsem se konečně odholal napsat komentář. Death Cult Armageddon je vlastně takový o chlup povedenější starší brácha In Sorte Diaboli. Progenies - o chlup lepší než podobně laděná Serpetine offering atd.. Oproti nové desce přeci jen trochu pomalejší a atmosféričtější. To mi vyhovuje, počáteční rozjezd Allegience je opravdu něco. Líbí
-bez slovního hodnocení-
Typické spotřební album, jedním uchem dovnitř, druhým ven. Žádná přidaná hodnota, pramálo skutečně silných nápadů, celé album vzbuzuje dojem hovna ve zlaté krabičce. 6 + 1/2 za vcelku slušnou "Cataclysm Children". * řev v závěru "Eradication Instincts Defined" zní skutečně toaletně, body ovšem nepřidám
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Toto album sa veľmi podarilo. Ono to totiž nie je vôbec jednoduché hrať black metal a pritom dokázať zaujať na 67 minút. Myslím si, že Dimmu Borgir to zvládli na jednotku. Aj keď v závere albumu už kapele trochu dochádzal dych, je tu cítiť veľká snaha. Bombastický orchester ženie toto album vpred a rifujúce gitary mu dodávajú potrebnú agresivitu. Anjelské zbory sa striedajú so Shagratovým diabolským revom. Kapela sa tu snaží zosobniť samotné peklo. Toto album by mohlo poslúžiť ako soundtrack k nejakému veľkofilmu na tému koniec sveta. Dimmu Borgir mi celkovo pripadajú ako hudobná Apokalypsa. V rámci melodických black metalových kapiel ich mám najvyššie. Tam, kde sú Cradle s albumom Nymphetamine, tam sú Dimmu s Death Cult Armageddon. V skladbe Blood Hunger Doctrine je hudba jak z nejakého westernu. Najlepšia je bezpochyby Progenies Of The Great Apocalypse, skvelé sú aj rýchlejšie veci ako Allehelgens Dod I Helveds Rike či Vredesbyrd. Výborné sú aj brutálnejšie záležitosti ako Lepers Among Us či Cataclysm Children. Je tu veľa výborných nápadov a chytlavých melódii. P.S. Poznám veľa ľudí, ktorí nepoznajú Dimmu Borgir:)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.