THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spolu s „Thrash the Trash“ je „Apage Satanas“ nejúspěšnější a z mého pohledu i nejpovedenější album, jaké kdy kapela Arakain vydala. Album prakticky nemá slabé místo, jak textově, tak i hudebně je plné zajímavých nápadů, což potvrzuje i fakt, že i po téměř 25 letech má posluchači stále co nabídnout a skladby z tohoto alba jsou stále žádaným a vítaným artiklem na každém koncertu Arakainu. Vyzdvihnout by se dala především titulní věc, gradující „Apage Satanas“, dále také balady „Karavana slibů“ a „Půl století", či svižnější „Kyborg“ a šlapavá „Špatný dny“. Bez debat klenot českého heavy metalu.
-bez slovního hodnocení-
Zial vela vaty, titulka imho najlepsi Arakain song.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Třetí vrchol Arakainu. Naprostá hudební, zvuková a textařská fantazie mistra Brichty ( tedy až na Mý jméno je plamen a Trip). Můj osobní favorit se jmenuje Návrat bohů. Jedno z nejlepších českých metalových alb všech dob.
-bez slovního hodnocení-
Slušné a nad očekávání opravdu dobré. Jen mi občas nesedí některé texty v druhé polovině alba, ale co už. Krásný zvuk. I překopávka od Acceptů se celkem povedla. Ale asi mě to už tak neoslovovalo textově jako první dvě alba-což je příčina doby. Ale stejně velmi vydařené.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.