NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to zhrnutie o preslapovani ma nesmierne pobavilo, chvalim... Blažej ma po genialnej trilogii (nehovoriac o tych dvoch megapeckach z roku nasho pana 2008 a 2010) nelahku nadvazovaciu ulohu, ale zatial to zvlada so ctou... dal by som aj za menej, ale ked pocujem The Broken Man, tak sa mi neda...
Tento dobrý a úprimný chlapík to robí od srdca a nikdy nesklame. Na nič sa nehrá a vždy nahrá nadpriemernú platňu.
Mírný úpadek započal již druhým dílem trilogie, třetí díl byl pouze lehce nadprůměrný a War within me byl již slabý podprůměr. Zde se však Blaze opět vyšvihl k chytlavým melodiím. Album má tempo, které pouze ojediněle zaklopýtá. Vše funguje v podstatě od začátku a drží to pohromadě i na několikátý poslech, předchozímu albu něco podobného chybělo. Občas lze tu a tam zaslechnout inspiraci jinými umělci, přesto jsem překvapen, jak i po těch letech dokáže Blaze působit svěže. Jediným zásadním negativem je místy lehce přehnaný auto-tune. A bicí zcela jistě nejsou automatické (viz Darkmoor v shoutboxu), hraje s Absolvou.
-bez slovního hodnocení-
Ja to vôbec nevidím tak tragicky ako to píše recenzent. Je dôležité ako človek pristupuje k albumu a aké má veľké-či malé očakávania.....mne napríklad tento album sadol viac ako predošlý War within me. Skladby ako Mind reader, Tears in rain, Rage, The broken man, titulná vec či záverečné trio môžem kedykoľvek. Ako skalný fanúšik ktorý si poctivo kupuje Blazeove cédečka od začiatku jeho post maidenovskej kariéry vyslovujem spokojnosť.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.