LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Byvalo aj horsie, hity tam su, ale asi nie pre kazdeho tak velke ako z minulosti.
Úprimne od nového albumu Nightwish som nič moc nečakal a presne to som aj dostal. Kapela sa už dlhé roky točí v bludnom kruhu a Tuomas si žije vo svojej bubline, v ktorej zrejme ani nevníma fakt, že svojím poslucháčom nemá čo ponúknuť. Našťastie žiadna zo skladieb nie je vyložený prúser tak ako sa to kapele viackrát podarilo na predošlom albume. Ale platí zároveň, že žiadna zo skladieb výrazne nevybočuje z priemeru a pokiaľ tu hľadáte aspoň jeden chytlavý hit, tak sa ho nedočkáte. Intro je síce pekné, ale skladby sú celkovo veľmi rozťahané, nudné a miestami aj otravné. Album najlepšie poslúži ako kulisa k práci. Plynie si svojím tempom jedným uchom dovnútra a druhým von a na konci zostane len pocit prázdnoty. Nightwish je kapela, ktorá už dávno vyčerpala samú seba a tak by mala definitívne skončiť. Verím, že Tuomas by sa uplatnil ako skladateľ filmovej hudby, ale metalovému žánru už nemá čo ponúknuť.
Dobrá kulisa k duševnej práci, inak nič moc.
Dark Passion a Imagenarium nepřekonané. Jako poslechovka k práci nebo do auta ideální, sedm bodů je tak adekvátních plus půl bod za krásný obal. Nízká hodnocení od skalních fanoušků "zlaté éry" s Tarjou...? a ta mě nikdy nebavila.
Za mňa dobré, jediné výhrady sú zlý mix, kde vokály nie sú výrazné na úkor orchestru a pár zbytočných nevýrazných skladieb.
-bez slovního hodnocení-
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.