Před čtyřmi lety se takříkajíc odnikud vynořila nenápadná nahrávka finské družiny FARMAKON a název kapely mohl mnohé zmást se stejnojmenným dílem trpitelů SKEPTICISM. Na debut velmi přesvědčivě a na úrovni provedená deska, která s poměrně neortodoxním přístupem nabídla mix technických deathmetalových eskapád s náladami a postupy ve stylu OPETH a poněkud atypickými funkovými a latino vsuvkami.

Aktuální novinku dělí od prvotiny poměrně dlouhá doba, během níž došlo také k personálním změnám a tak nemalé očekávání dalšího zajímavého hudebního vývoje kapely je více než nasnadě. A lze skutečně potvrdit, že očekávání byla do ručité míry naplněna. FARMAKON rozhodně nepatří mezi ty kapely, které by na každé další desce od základů přehodnocovaly svůj výraz a tak se na první pohled může zdát, že se mnoho nezměnilo – takřka ve všech směrech opět precizně provedená a velmi variabilní hudba, prezentovaná na patřičné instrumentální úrovni, velmi podobného ražení jako na debutu „A Warm Glimpse“. Při bližším pohledu ovšem Finové ušli přeci jen nemalý kus cesty – někdejší lehkou naivitu nahradila zkušenost, skladby jsou aranžérsky mnohem bohatší a podstatně více strukturované včetně průraznějšího a čistšího zvuku. FARMAKON i nadále jakoby nahodile těkají od jednoho motivu ke druhému, po hlavě se pouští od krkolomných eskapád, které zcela přesahují úroveň debutu, zároveň je ovšem vidět, že se nejedná o samoúčelnou technickou sebestřednost, vše má své místo a především logiku. FARMAKON podstatně přitvrdili a za některé figury by se nemusela stydět leckterá čistě deathmetalová sebranka. To vše na druhé straně opět vyvažují příjemnou melodikou a mnohdy takřka rockovými polohami s vlivy 70. let, jindy si nečekaně vystřihnou letmou funkovou pasáž či latino melodii, která jakoby vypadla z oka Santanovi („Recondite“, výborná rocková gradace v „Helpless“), aby z nenadání opět nasadili krkolomné střídání rifů a splašený rytmus. A ačkoliv se dříve tolik markatní vliv OPETH zcela nevytratil, přeci jen již tolik nevystupuje a nechává vyniknout zajímavějším prvkům, které staví spíše na kytarové práci než na budování přímočaré atmosféry. Drobným experimentem je i začlenění jazzové trubky, jež freneticky pohání masivní kytarovou stěnu ve skladbě „Recondite“ a nutně vám připomene EPHEL DUATH na albu „The Painter‘s Palette”. Příjemně rozvláčnou a na ploše celého alba ojedinělou polohu naopak kapela představuje v závěrečné instrumentální "The Mentally Disabled And The Artist".

FARMAKON jsou skutečně talentovanou kapelou, která má umu a nápadů na rozdávání a dokáže toho náležitě využít. I přes preciznost a samozřejmou úroveň provedení se mně však stále zdá, že Finové i nadále spíše hledají onu správnou polohu, výraz, který by ve zkratce nechal vyniknout jejich hudebním nápadům, vtisknul celému snažení jednolitý rámec. Z mého pohledu je tak „Robin“ směsicí výborných nápadů sestavených do funkčních a živelných skladeb, které ovšem tu a tam poněkud těkají a postrádají onen nesnadno vyjádřitelný jednotící prvek. Na druhé straně se však zdá, že učňovská léta mají FARMAKON úspěšně za sebou a budoucnost vypadá růžově.