THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak je to tedy definitivní! Dva roky starý debut „The Invocation Of Demise“ byl skutečně jen takovým prvním a zároveň posledním výrazným varováním. Novinka „Contamination“ je totiž ve všech ohledech dál. Švédský kvartet se nyní definitivně vyprofiloval jako partička nesmlouvavých chasníků, která si očividně nehodlá brát servítky. Revoluci od nich nečekejme, ale zatraceně intenzivní muziku rozhodně ano.
Nezbytné klišé v podobě intra „Advent...“ na úvod dobře poslouží i jako poslední možnost dát se včas na útěk, neboť to, co přijde po něm, už nebude projevovat tolik soucitu. VALKYRJA všechno vsadili na co nejintenzivnější projev a temnou atmosféru plnou misantropie a odlidštěnosti. Hned od počátku nasazují vysoké a místy až zničující tempo, jehož občasné zvolnění je pouze krátkým vydechnutím před dalším zběsilým rytmickým útokem. V jejich pojetí se však nejedná jen o na maximální možnou mírou vybičovanou agresivitu, okleštěnou o jakékoliv další prvky. Právě naopak. Švédové optimálním způsobem inklinují i k techničtější hře. To se nejčastěji projevuje slušnou rytmickou variabilitou, která se rozhodujícím způsobem podílí na schopnosti alba udržet posluchačovu pozornost a napětí po celou délku přesahující hranici 56 minut, což v případě takto pojaté produkce není rozhodně málo. VALKYRJA tak i navzdory smrtící intenzitě svého hudebního projevu dokáží natáhnout stopáž jednotlivých skladeb do skutečně úctyhodných časů, aniž by však přitom mlátili prázdnou slámu.
Album sice objímá poměrně konstantní chladná atmosféra, ale skupina i na takto omezené ploše dokáže vykouzlit pestrý rejstřík nálad a pocitů, a to bez narušení atmosferické celistvosti nahrávky. Agresivní vokál, mísící v sobě jak prvky blackového skřehotání, tak i deathového growlingu, celkem věrně vystihuje podstatu „Contamination“. Jeho nelítostné vyznění dokonale zvýrazňuje misantropické emoce, prýštící z tohoto díla do všech stran. Švédská čtveřice se však v žádném případě nebojí ani melodií. Těm je věnován trochu omezenější prostor, aby však o to více osvěžily nelítostně vpřed pádící metalovou mašinerii. Mnohdy se jedná o nenápadně znějící motivy na pozadí, tvořící pouze komparz ústřední kytarové lince a jindy zase VALKYRJA ukáží i o něco přívětivější tvář a na okamžik přenechají prostor melodičtější kytaře (např. „Catharsis /Contaminate The Earth/“), kterou však zanedlouho smete salva severských riffů.
Domnívám se, že tady máme dostatek důvodů, proč tentokráte nemusíme řešit nějakou originalitu a podobné záležitosti. Švédové se navíc ani netváří, že by snad svojí muzikou snažili zdolávat nějaké obzory. Pokud tedy za ně nepovažujeme míru agrese a energie, kterou byli schopni do „Contamination“ doslova naládovat. Reklamní nálepka na obalu CD hlásí, že zde máme co dělat s materiálem pro fanoušky NAGLFAR anebo DISSECTION. Já osobně bych ale viděl paralely spíše s norským válcem MYRKSKOG, konkrétně jejich opusem „Deathmachine“, a to především díky odlidštěnému a naprosto devastujícímu vyznění s nenápadným, ale citelným industriálním podtónem. Ale čert vem přirovnání! S hodnocením druhého alba těchto Švédů si prostě vystačím s omšelým konstatováním, že „Contamination“ prostě zabíjí!
Intenzivní black-deathová švédská vichřice, která se nehodlá zabývat žádnými kompromisy.
8,5 / 10
A. Hed
- kytara
J. Wallgren
- bicí
A.L
- vokály
S.W
- kytara, basa
1. Advent...
2. Oceans To Dust
3. Catharsis (Contaminate The Earth)
4. Solstice In Withdrawal
5. Laments Of The Destroyed
6. Ambience Of The Dead
7. The Womb Of Disease
8. Welcoming Worms
9. A Cursed Seed In The World
10. The Adversarial Incentive Within All
Contamination (2009)
The Invocation Of Demise (2007)
Datum vydání: Pátek, 15. ledna 2010
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 56:48
Produkce: Tore Stjerna & VALKYRJA
Studio: Necromorbus studio
nie
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.