THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přerod DARKTHRONE ve staromilsky laděné punkově-metalové těleso nemohl uniknout snad nikomu, kdo se o tvrdou hudbu alespoň trochu zajímá. Časté citace a odkazy na Fenrizovy obskurní oblíbence, stejně jako celkové koncepty včetně textů, artworků a rozhovorů znamenaly kromě dostatečné porce zábavy i skutečnost, že tohle seskupení je čímkoliv, jen ne ortodoxně zaslepeným spolkem, jakých běhá po scéně hromada. Na rozdíl od některých svých souputníků se nestali parodií sebe sama. Ba co víc, svůj pohled na celé metalové hnutí nabízejí se značně ironickým úšklebkem a plivancem do tváře všem tzv. evil blackmetalistům, kteří nejsou schopni tolerovat jejich přeměnu ve staromilsky laděné těleso.
Na „Circle The Wagons“ tomu není jinak. Celou nahrávkou je mohutně prostoupen duch metalových osmdesátek se vším, co k tomu patří. Zaplivané kluby, mastné vlasy, pach piva, cigaret a potu. Na zemi se válející opilci odění do džínových bund, jež jsou posety nášivkami oblíbených kapel. New Wave Of British Heavy Metal. IRON MAIDEN, VENOM a…SEX PISTOLS. Dokážete-li se vtělit do doby, kdy se ještě příliš nerozlišovaly metalové subžánry či jste dokonce schopni zapátrat ve vlastních vzpomínkách, dostanete zcela přesnou představu o tom, jak patnáctá studiová dlouhohrající deska tohoto norského dua zní. Spoustu vám toho může napovědět i refrén skladby „I Am The Graves Of The 80s“ („I Am The Graves Of The 80s / I Am The Risen Dead / Destroy Their Modern Metal / And Bang Your Fucking Head“).
Prim hrají melodické riffy se značným punkovým feelingem, které připomínají ponejvíce ze všeho první desky „maidenů“ či spřízněných souborů. Pokud jste fanoušky alb „Iron Maiden“ či „Killers“, jistě víte o čem mluvím. Do toho všeho obdobný vokál a – už potřetí na obalu - maskot nápadně podobající se Eddiemu. K tomu dodejte i jistou atmosféru síry a špíny, a musíte být definitivně doma.
DARKTHRONE, neúnavní bojovníci proti moderním hudebním trendům, se na „Circle The Wagons“ dokázali přenést v hudební historii o čtvrt století nazpátek, aby ukázali svým mladým příznivcům, jak se dříve hrál metal. Velmi povedené retro!
„With our own brand of heavy metal/speed metal-punk we are a constant ambush on the modern overground metal traitors. Join us in our fight against instant gratification.... and let´s see who stands when the smoke clears...“
Velmi zábavná a místy i strhující projížďka osmdesátými léty v podání norských nestorů DARKTHRONE.
8 / 10
Nocturno Culto
- vokály, kytara, basa
Fenriz
- bicí
1. Those Treasures Will Never Befall You
2. Running For Borders
3. I Am The Graves Of The 80s
4. Stylized Corpse
5. Circle The Wagons
6. Black Mountain Totem
7. I Am The Working Class
8. Eyes Burst At Dawn
9. Bränn Inte Slottet
Arctic Thunder (2016)
The Underground Resistance (2013)
Circle The Wagons (2010)
Dark Thrones And Black Flags (2008)
F.O.A.D. (2007)
NWOBHM (EP) (2007)
The Cult Is Alive (2006)
Too Old, Too Cold (EP) (2006)
Sardonic Wrath (2004)
Hate Them (2003)
Plaguewielder (2001)
Ravishing Grimness (1999)
Goatlord (1996)
Total Death (1996)
Panzerfaust (1995)
Transilvanian Hunger (1994)
Under A Funeral Moon (1993)
A Blaze In The Northern Sky (1992)
Soulside Journey (1991)
Thulcandra (demo) (1989)
Cromlech (demo) (1989)
Land of Frost (demo) (1988)
A New Dimension (demo) (1988)
DARKTHRONE opäť prichádzajú s vtipnou kolekciou sympaticky "švihnutých" pesničiek, inšpirovaných obskúrnym "pravými" metalovými spolkami spred dvadsiatich rokov, vandrovkami v nórskom lese a podobnými kratochvíľami. A ani na štvrtýkrát (tretíkrát s obalom Dennisa Dreada - tentokrát najvydarenejším) neprestávajú baviť.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.