THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věhlasný kytarový střelec, který se kdysi proslavil v řadách GUNS N´ ROSES, o sobě dává poprvé vědět prostřednictvím sólového alba, jež pojal velmi zajímavým způsobem. A sice sezval kamarády z branže nebo muzikanty, o kterých si myslel, že jeho novým písním dodají tu správnou šťávu, a nahrál s nimi album, které jej plně reprezentuje jako nezdolného hard rockového barda. Nečekejte žádné skladby plné chlubičských kytarových sól, ale naopak sbírku stojící na silných rockových písních, kde dostává prostor nejedno famózní pěvecké hrdlo.
Výčet hostů byl opravdu velký a to nejen ze striktně rockového ranku. Většina z nich naplnila očekávání do nich vkládaná. Ne každý sice zazářil, ale ve většině případů se podařilo nahrát opravdu dobrý song. Jedním z největších překvapení je hostování Fergie, jinak zpěvačky megapopulárních BLACK EYED PEAS, která svým hlasem dodala skladbě „Beautiful Dangerous“ obrovské charisma a nebyla v ní doslova k zastavení. Její vokál se zde rozepíná do mocných crossoverových poloh a prakticky celé sbírce dominuje, což je věru sympatické zjištění. Nezklamal Ozzy Osbourne se svou (z mého pohledu v jeho případě téměř vždy) typicky metalově líbivou trochou do mlýnice. Jeho „Crucify The Dead“ je naprosto fantastický model ve formě alá devadesátá léta. Naopak Ian Astbury z THE CULT plní prostřednictvím obyčejné rockerské dusárny „Ghost“ jen povinný a nepříliš záživný standard. Nemusím Kida Rocka v „I Hold On“ ani song „Gotten“, ve kterém pěje Adam Levine z popových MAROON 5, jehož hlas mne vždy absolutně iritoval, ale to jsou zřejmě jediné lehké přešlapy.
Vynikající je naopak Myles Kennedy, zpěvák z post-grungeových ALTER BRIDGE, který zde se Slashem vystavěl bravurní vypalovačku „Back From Cali“, ale i o něco horší baladu „Starlight“. Ostatně, víte že Myles Kennedy se stal pevnou součástí Slashovy koncertní kapely a odjede i koncerty na podporu tohoto alba? Myslím, že je to velmi dobrá volba. Možná by to chtělo kytarovému pardálovi připomenout, že ještě stále hledá vokalistu pro své, zatím k ledu uložené, VELVET REVOLVER. Řízná instrumentálka „Watch This“ stojí na stadiónově apokalyptických riffech a kudrnáčovi v ní na baskytaru sekunduje nejen bývalý parťák z Růží Duff McKagan, ale i řezník za bicí soupravou Dave Grohl. Chris Cornell postupem let doslova ztrácí hlas, což byl jev, kterého jsem si všiml už v průběhu jeho působení u AUDIOSLAVE, ale jeho zdejší baladickou položku „Promise“ řadím mezi skladby opravdu povedené. Fantastický je Andrew Stockdale z WOLFMOTHER v zeppelinovsky rozmáchlé „By The Sword“, což je takový energetický středobod alba. Od Lemmyho Kilmistera jsem nečekal zázraky a můj předpoklad se potvrdil, protože jeho „Doctor Alibi“ plní jen funkci povinnostního štěku. Vše zakončuje velmi dobrá „We´re All Gonna Die“, která vznikla při spolupráci s Iggym Popem. Skladba dá především vzpomenout na metalicky odvázanou tvorbu nahatého zhýralce z pozdních osmdesátek.
Dále se na albu mihne i celá řada hostí méně zvučných jmen nebo muzikantů, kteří ten který song obohatí pouze instrumentálním příspěvkem (přesně tak je tomu u dalších Slashových ex-spoluhráčů Izzyho Stradlina a Stevena Adlera). Celkově se jedná o velmi pestrou rockovou nahrávku, která se neomezuje na nějakou předem danou šablonu. Přestože skladby obsahují typickou kytaru jednoho z posledních hrdinů tohoto šestistrunného nástroje, ten nikdy žádnou z nich neokupuje, natož aby prahl po nějaké prachsprosté exhibici. Vše je podřízeno tvorbě poctivých rockových čísel s jasnou strukturou a pevně danou melodií. Poctivá práce, ostatně tak tomu je u Slashe vždy.
Rockové album, které se díky mnoha hostům a vynikajícím zpěvákům neomezuje na nějakou šablonovitou formu, a naopak, obsahuje mnoho vynikajících a výrazných písní. Slash není z těch kytarových hrdinů, kteří by sklouzli k bezduché exhibici, takže si zde užijete spoustu poctivých vypalovaček.
8 / 10
Slash
- kytara
Josh Freese
- bicí
Chris Chaney
- baskytara
Zpěváci (hosté):
Ian Astbury
Chris Cornell
Cypress Hill
Fergie
Taylor Hawkins
Kid Rock
Ozzy Osbourne
Adam Levine
Myles Kennedy
Lemmy Kilmister
Iggy Pop
Alice Cooper
Andrew Stockdale
M.Shadows
Nicole Scherzinger
Izzy Stradlin (kytara)
Steven Adler (bicí)
Dave Grohl (bicí)
Duff McKagan (baskytara)
Nick Olivieri (baskytara)
1. Ghost (feat. Ian Astbury And Izzy Stradlin)
2. Beautiful Dangerous (feat. Fergie)
3. Crucify The Dead (feat. Ozzy Osbourne And Taylor Hawkins)
4. Back From Cali (feat. Myles Kennedy)
5. Promise (feat. Chris Cornell)
6. By The Sword (feat. Andrew Stockdale)
7. Gotten (feat. Adam Levine)
8. Doctor Alibi (feat. Lemmy Kilmister)
9. Watch This (feat. Dave Grohl And Duff McKagan)
10. I Hold On (feat. Kid Rock)
11. Nothing To Say (feat. M. Shadows)
12. Starlight (feat. Myles Kennedy)
13. Saint Is Sinner Too (feat. Rocco De Luca)
14. We´re All Gonna Die (feat. Iggy Pop)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Roadrunner Records / EMI / Universal Music
Stopáž: 60:28
Produkce: Eric Valentine
zatím takhle. slabota
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.