THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pri počúvaní tejto úžasnej 40 minútovej zvukovej víchrice si musím chtiac či nechtiac vždy spomenúť na jeden z najlepších klubových koncertov minulého roka. Legendárni švédski zabijaci ENTOMBED na jeseň v Prahe beštiálnym spôsobom znásilnili mierumilovne prebiehajúce blackmetalové turné SATYRICON, SHINING a DARK FORTRESS. Hnaní ováciami rozbesneného publika nechceli odísť z pódia, hoci sa organizátori snažili dostať ich z neho všetkými možnými i nemožnými prostriedkami. Ich death´n´rollová jazda bola v ten večer jednoducho až príliš dobrá. Keby tam vtedy s nami v publiku boli mladí Američania BLACK BREATH, asi by sa zbláznili od radosti.
Hovoria o nich ako o najbrutálnejšej mladej kapele zo Seattlu, hoci v skutočnosti pochádzajú zo 150 kilometrov vzdialeného mesta Bellingham. Nadšení tínedžerskí fanúšikovia ich obdivujú pre ich výnimočný gitarový zvuk – BLACK BREATH ich vždy s pokorou opravia, že oni ho nevymysleli, iba si ho vypožičali. Najťažší a najlepší zvuk podľa týchto piatich nasratých mladíkov pochádza z prvej polovice deväťdesiatych rokov a prišli s ním na albume „Wolverine Blues“ vyššie spomínaní veteráni ENTOMBED. Tí sa vtedy, v tej pre extrémny metal naozaj pohnutej dobe, vskutku elegantným spôsobom oddelili od ďalších úspešných kolegov produkujúcich kvalitný kov smrti - vymysleli príťažilivý a uchulahodiaci death´n´roll, ktorý až do týchto dní fascinuje celé zástupy mladých hudobníkov.
Kultové vydavateľstvo Southern Lord v prípade tejto fascinácie slávnou metalovou minulosťou prikladá polienko do ohňa a po úspešných retro-thrasheroch LAIR OF THE MINOTAUR prichádza s debutovým albumom „Heavy Breathing“, ktorý BLACK BREATH vydávajú po štyroch rokoch tvrdej práce a postupného umeleckého zrenia. Hoci, slovné spojenie „tvrdá práca“ znie v prípade týchto pánov naozaj paradoxne, keďže práve nechuť k naozajstnej práci a normálnemu zamestnaniu je podľa ich vlastných slov najväčším motivátorom ich hudobnej kariéry. Parafrázujúc nemenovaného kolegu, aj BLACK BREATH by vždy radšej mrzli v converskách na zapadnutých nočných pumpách a žrali zlé bagety, než aby vstávali každé ráno do práce, ktorá ich nebaví.
Kurt Ballou, gitarista právom stále vychytených CONVERGE a rovnako úspešný producent, sa s veľkým prehľadom postaral o to, aby výsledok tejto správnym smerom namierenej pracovitosti stál naozaj za to. Z jeho rúk vyšlo také dokonalé „Sunlight Studio chrastenie“, že nejeden pamätník v onášivkovanej rifľovej bunde pri počúvaní „Heavy Breathing“ zatlačí slzu a uznalivo pokýva hlavou. Do poslednej žily na krku natlakovaný rev, precízne gitarové rezy umne prechádzajúce z tvrdých a hlbokých cez chytľavo melodické do ľahučkých a decentne bluesových, zbesilé a presné bicie tlačiace celú tú divokú obludu vpred k vytúženým blasfemickým hitom ako „Virus“, „Children Of The Horn“, „Unholy Virgin“ či „Black Sin (Spit On The Cross)“ - BLACK BREATH sú spolu s DARKEST HOUR a TRAP THEM ďalšou fantastickou švédskou kapelou pochádzajúcou z Ameriky, ktorej by ste naozaj mali venovať svoju pozornosť.
Mladá americká kapela vzdáva hold starej švédskej škole death´n´rollu + zvuková asistencia Kurt Ballou z CONVERGE = výborný album.
8 / 10
Nate McAdams
- spev
F. Funds
- gitara
Elijah Nelson
- basgitara
Jamie Byrum
- bicie
Eric Wallace
- gitara
1. Black Sin (Spit On The Cross)
2. Eat The Witch
3. Escape From Death
4. I Am Beyond
5. Virus
6. Heavy Breathing
7. Children Of The Horn
8. Fallen
9. Unholy Virgin
10. Wewhocannotbenamed
Heavy Breathing (2010)
Razor To Oblivion (EP) (2008)
Datum vydání: Pátek, 12. března 2010
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 40:16
Produkce: Kurt Ballou
Studio: God City Studios
Energie tolik, že by probrala i mrtvého, vokál, který z Vás sedře kůži a ještě si u toho i zatancujete. Brát všema deseti. Hobluj!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.