THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemám rád americké country, ale miluji MURDER BY DEATH, kteří ho čím dál tím více hrají. Jejich současné album doslova dýchá lánem zlatavého obilí, sklenkou poctivé whisky a zapadajícím sluncem na americkém středozápadě, přitom si ale zachovává většinu svého rukopisu, skladby mají typickou atmosféru, výrazný rockový chuťový ocas a vynikající melodie. Kvarteto trochu ubralo nohu z plynu, posílilo smyčcovou melodiku a pozornost, která se upírá na vokál. Mimochodem Adam Turla má stále sveřepěji vychlastanou nezaměnitelnou barvu hlasu, která dozrává do opravdu zajímavých poloh. Člověku se nechce věřit, že hlavní protagonista není už dávno v důchodovém věku, neboť jeho vokál zní jako hlas starého bluesmana, který již několik desetiletí chlastá první ligu.
Na albu jsou dvě opravdu výjimečné skladby, první je titulní skladba „Good Morning, Magpie“ s počátkem, který ze všeho nejvíce připomene zvuk pily. Druhým majstrštikem je závěrečná pecka „The Day“. Ta má opravdu sílu se velmi hluboko zarýt pod kůži, výtečně napsaná skladba, která nesází na osvědčené klišé, a to ačkoliv nejvíce těží z neustále pohupujících se nenápadných spodků. Závěr, kde smyčce tvoří neuvěřitelně silnou sinusovou vlnivou linku, vám odešle myšlenky na pozvolnou horskou dráhu.
Oproti minulosti MURDER BY DEATH ztratili něco ze své přitažlivé hitovosti, která v minulosti prýštila z každé skladby. Novinka má více písní, ke kterým si musíte hledat cestu. Stále se hraje velká hra s krásnými melodiemi a výtečně zaranžovanou písničkami, jen je vše na více poslechů. Opravdu silných momentů, které vám zůstanou v hlavě hned po prvních posleších, je o poznání méně, více se objevuje akustické cinkání. Současná tvář kapely je uvolněnější, stěží naleznete zkreslenou kytaru, která bývala pro mnoho nejsilnějších skladeb dříve typickou. Nic to nemění ale na tom, že s MURDER BY DEATH se nespletete - velmi silná deska od stále svěží a osobité kapely.
Více country, méně rocku
whisky stále stejně loků
kytary už nebustrujem
akusticky obrušujem
7 / 10
Adam Turla
- vákály, kytary, klávesy
Sarah Balliet
- violončelo
Dagan Thogerson
- bicí, perkuse
Matt Armstrong
- baskytara
1. Kentucky Bourbon
2. As Long As There Is Whiskey In The World
3. On The Dark Streets Below
4. King Of The Gutters, Prince Of The Dogs
5. Piece By Piece
6. Good Morning, Magpie
7. You Don't Miss Twice (When You're Shavin' With A Knife)
8. Yes
9. Foxglove
10. White Noise
11. The Day
Good Morning, Magpie (2010)
Red of Tooth and Claw (2008)
In Bocca al Lupo (2006)
Tribute 7'' for Matt Davis (2003)
Who Will Survive and What Will be Left of Them? (2003)
Like the Exorcist but More Breakdancing (2002)
Little Joe Gould (EP) (2001)
Datum vydání: Úterý, 6. dubna 2010
Vydavatel: Vagrant Records
Stopáž: 37:25
Produkce: Jake Belser
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.