THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tři na tři je férový souboj. S tím musí každý souhlasit. Zajímavost tohoto spočívá ve střetu dvou generací. Ačkoliv je extrémní metalový subžánr zvaný grindcore stále ještě poměrně mladým raráškem, stihl toho za tu krátkou dobu napáchat poměrně dost. Kromě jiného si jednoznačně stanovil svoje božstvo, které neohroženě stojí na piedestalu a ještě stále velmi aktivně promlouvá do dění. Hovořit o britských NAPALM DEATH jako o neochvějné žánrové legendě je mlácením prázdné slámy, ale to samé se pomalu ale jistě dá prohlásit i o finských ROTTEN SOUND.
Ti se rozhodli v mezidobí, jež ohraničuje řadové desky, přijít, sice s nikterak originální, ale dostatečně zajímavou ideou vyzvat na pomyslný „skladatelský“ souboj právě onu zmiňovanou birminghamskou stálici. Tři nové skladby z dílně Finů, tři předělávky letitých fláků a máme hotovo. Směrem ke třem novým kusům ROTTEN SOUND se dá pronést několik otřepaných frází, jež obsahují výrazy jako „skvěle šlapající“, „zničující nasazení“, „zabijácká rytmika“, „perfektní frázování“ a „skvělý zvuk“. Tato kapela má už dávno jasno v tom co a jak dělat a ačkoliv se jejich styl a zvuk přeci jen postupně stávají uniformními, má to pořád neskutečnou sílu a grády a pořád tomu nechybí stoprocentní zápal pro věc.
Vskutku stylový výběr skladeb NAPALM DEATH lze jen pochválit, stejně tak patřičně podladěný zvuk kytar. Tu pravou retro atmosféru to díky jinak zcela modernímu zvukovému kabátku sice nenavodí, ale závan starých časů je z pojetí skladeb jako „Missing Link“ anebo „Suffer The Children“ příjemně citelný. Pochválit taktéž lze fakt, že se Finové nepustili pouze do tupých a doslovných předělávek, ale že se naopak pokusili do letitých grindových „hitů“ vpašovat i svůj typický pohled na věc.
Komu by těch jedenáct hlasitých minut bylo málo, může si dopřát kompletní vystoupení ROTTEN SOUND na festivalu Obscene Extreme v létě 2007. Přiložené DVD ve slušné obrazové i zvukové kvalitě je velmi příjemným bonusem, který tento počin povznáší nad kategorii produktů určených pouze pro nejvěrnější fanoušky kapely.
Tři nové kousky, tři covery od žánrové legendy. ROTTEN SOUND pořád tak, jak je máme rádi!
Sami Latva
- bicí
Keijo Niinimaa
- vokály
Mika Aalto
- kytara
Toni Pihlaja
- basa
1. Mindkill
2. Dead Remains
3. Brainload
4. The Kill
5. Missing Link
6. Suffer The Children
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 11:17
Produkce: ROTTEN SOUND
Studio: Sound Supreme Studios
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.