THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sveřepý vousáč Kirk Windstein nám pod značkou KINGDOM OF SORROW přináší další porci své osobité muziky. Tento svérázný kytarista a zpěvák, v jehož tváři jsou dobře znát roky obětované metalu, svoji pověst získal hlavně jako vůdce kultovních CROWBAR a účinkováním v all-star souboru DOWN. Projekt KINGDOM OF SORROW založil před několika lety s Jameym Jastou, frontmanem věhlasných HATEBREED, a novinka „Behind The Blackest Tears“ je pokračováním dva roky starého, bezejmenného debutového alba.
Podobně, jako ostatní spolky spojené s osobou K.Windsteina, se i tato kapela pohybuje většinou pomalým tempem, je plná tíživé atmosféry smutku a své skladby staví z mohutných riffů staré sabbathovské školy. „Behind The Blackest Tears“ ovšem oproti debutu vykazuje jistý odklon od hatebreedovsko-crowbarovské živelnosti a sympaticky koketuje s přístupnějšími rockovými postupy.
Na albu najdete pár opravdu silných skladeb. Patří mezi ně určitě určitě „God´s Law In The Devil´s Land“ s podmanivou melodií a velmi povedeným střídáním zpěvů. Vyniká i titulní kousek „Behind The Blackest Tears“ s monumentálním kytarovou hradbou nebo natlakovaná „The Death We Owe“. Jako zajímavá se jeví baladická tvář KINGDOM OF SORROW, kterou na desce prezentuje především skladba „From Heroes To Dust“. V podobně odlehčených, více rockovějších kusech, se hudebníci nejvíce vzdalují svým domovským kapelám a nejednou se přiblíží tématicky podobně laděným ALICE IN CHAINS. Ve středním až pomalém tempu ubíhající album oživí dvě rychlé, krátké vypalovačky v závěru, odkazující na Jastovu domovskou formaci.
Oba pánové se na desce představují ve skvělé pěvecké formě a jejich zpěvy jsou spolu s kytarovými riffy největší přednost nahrávky. Zejména Jamey Jasta předvádí pro něho nezvykle melodické polohy, s nimiž často odkládá stranou silácké deklamace známé z HATEBREED. Zatěžkané, usazené rytmy vhodně doplňují pesimisticko-depresivní texty, které tak podtrhují význam pojmenování kapely.
Aktuální KINGDOM OF SORROW znamenají určitě nadprůměrný materiál, o kterém by se mohlo mluvit pouze v superlativech, kdyby jej však nestahovaly ke dnu zbytečně jednoduché bicí. Můžeme pouze spekulovat, kam by tuhle desku poslal více nápaditý bubeník, který by do těch úžasných, až královských riffů zahrál něco jen o trochu lepšího, než základní rytmus. V některých skladbách můžeme ještě hovořit o záměru nebo o „prdeli padnoucí na hrnec“, ale jsou úseky („Envision The Divide“, „Enlightened To Extintion“), kde bubeníkova primitivní hra tahá za uši.
I přes uvedený nedostatek zůstávám toho názoru, že „Behind The Blackest Tears“ je povedeným albem, které příznivci všech výše uvedených kapel jistě přivítají s otevřenou náručí, a i ostatní hudební požitkáři na něm naleznou pár nadprůměrných kousků, kvůli kterým stojí za to se k této desce vracet.
Monumentální kytarové riffy a vydařené vokály. Kirk Windstein a Jamey Jasta ve skvělé formě.
8 / 10
Jamey Jasta
- zpěv
Kirk Windstein
- kytara, zpěv
Steve Gibb
- kytara
Matthew Brunson
- basa
Derek Kerswill
- bicí
1. Enlightened To Extinction
2. God's Law In The Devil's Land
3. Monuments Of Ash
4. Behind The Blackest Tears
5. Envision The Divide
6. From Heroes To Dust
7. Along The Path To Ruin
8. With Barely A Breath
9. The Death We Owe
10. Sleeping Beast
11. Torchlight Procession
12. Salvation Denied
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 65:33
Produkce: Chris Harris
Studio: Planet Z Recordings, Hadley (USA) / Dexter Lab Recordings, Milford (USA)
Áno, áno, je to lepšie, kompaktnejšie, ucelenejšie ako debutový album. Nezameniteľný rukopis oboch pánov, úžasná ťaživá atmosféra, kopec tučných gitarových riffov, výborné spevácke výkony... večná škoda, že koncertné zastávky si KINGDOM OF SORROW vystrieľajú v Amerike na Ozzfeste a na nás Európanov už nezostane nič.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.