THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Technický death metal pro širokou posluchačskou obec, technický death metal krásně čitelný a na první poslech přístupný, technický death metal bez desítek disharmonických riffů a zbytečně komplikovaných rytmických stavebnic. Ovšem stejně tak i technický death metal nesmírně komplexní, sofistikovaný a do nejmenšího detailu promyšlený. Vzpomínáte? Ano, velmi podobné symptomy kdysi vykazovala tvorba Chucka Schuldinera, jenž pod věčným štítem DEATH pomáhal definovat jeden žánrový standard za druhým. Stejnou filosofií vládnou i kalifornští DECREPIT BIRTH, dlouhá léta po vydání slabikářů „Individual Thought Patterns“ a „The Sound Of Perseverance“ se na scéně objevuje kapela mající potenciál posunout technický death metal do zorného pole hodně širokého zástupu posluchačů.
Přitom začátek tomu vůbec nenasvědčoval, neb debutový záznam DECREPIT BIRTH neměl s tech/death metalem byť jediného společného jmenovatele, ba právě naopak, zubatý disk pokřtěný jako „...And Time Begins“ byl krystalicky čistou USBDM záležitostí. Od té doby se však mnohé změnilo, po pěti letech od vydání prvního alba totiž přichází následovník „Diminishing Between Worlds“ a spolu s ním i drastický žánrový obrat o 180 stupňů. DECREPIT BIRTH se podobně jako další kalifornské sestavy typu SEVERED SAVIOR, ODIOUS MORTEM nebo ELEMENT poměrně radikálně přiklonili k melodičtější a instrumentálně náročnější produkci (z výše uvedeného výčtu kapel tento progres dotáhli nejdále právě DECREPIT BIRTH, ostatní se stále rádi otáčejí za svými BDM kořeny).
„Polarity“ rozhodně neznamená další stylový veletoč v kariéře podnikavých Američanů, ba právě naopak, volně pokračuje v linii nastolené vydáním přelomové sbírky „Diminishing Between Worlds“. Jedním dechem je však nutno dodat, že „Polarity“ je deskou mnohem vyspělejší. DECREPIT BIRTH jednoduše vyrostli jako skladatelé, už netrpí neodkladnou potřebou instrumentálně exhibovat a trochu bez ladu a skladu vrstvit desítky riffů do co nejkratšího časového úseku. Matt Sotelo a spol. si tentokráte vystačí s menším počtem motivů, leč motivů myšlenkově hlubších, konstruktivnějších a kompozičně mnohem více orientovaných. I přesto bych chtěl poznamenat, že pestrý karneval zvaný „Diminishing Between Worlds“ mám stále v ohromné oblibě, bez ohledu na jeho občasnou neuspořádanost a jistou skladatelskou chaotičnost (sami to jistě dobře znáte, mnohou desku si často dokážete zamilovat právě pro její nedostatky). Ne všichni členové DECREPIT BIRTH však zaznamenali výkonnostní vzestup. Tím, kdo začíná celkem výrazně ztrácet na čelo pelotonu, je vokalista Bill Robinson. Kapela se neustále vyvíjí, mění se jako améba, jde po všech stránkách nahoru, leč střapatý pán u mikrofonu pěje stále stejnou, absolutně konstantní píseň. Ostrý to kontrast – ne zrovna dvakrát výrazný, silně old schoolově zabarvený growl na straně jedné a tech/death metal s výraznými progresivními ambicemi na straně druhé. Trochu nešťastné řešení...
Přestože je „Polarity“ ve všech ohledech (s výjimkou již zmíněného vokálu, samozřejmě) albem moderním, uchovává si (podobně jako „Diminishing Between Worlds“) feeling patnáct a více let starých žánrových klasik, zvláště pak odkaz slovutných DEATH je doslova všudypřítomný. Podobně jako Chuck Schuldiner, presentuje se i Matt Sotelo produkcí důmyslně organizovanou, avšak stejně tak i lehce memorovatelnou a posluchačsky přístupnou. Jaký to rozdíl oproti ocelově chladným, tech/death metalovým robotům typu NECROPHAGIST či SPAWN OF POSSESSION.
Trnitá cesta od okrajového USBDM až k čistému technickému death metalu jest úspěšně završena albem „Polarity“. DECREPIT BIRTH model 2010 jsou hotovou, nesmírně talentovanou sestavou navíc disponující vlastní, zcela nezaměnitelnou tváří. A tím se rozhodně nemůže pyšnit každá druhá tech/death metalová kapela.
Trnitá cesta od okrajového USBDM až k čistému technickému death metalu jest úspěšně završena albem „Polarity“. DECREPIT BIRTH model 2010 jsou hotovou, nesmírně talentovanou sestavou navíc disponující vlastní, zcela nezaměnitelnou tváří. A tím se rozhodně nemůže pyšnit každá druhá tech/death metalová kapela.
8,5 / 10
Bill Robinson
- zpěv
Matt Sotelo
- kytara
Dan Eggers
- kytara
Joel Horner
- baskytara
KC Howard
- bicí
1. (A Departure Of The Sun) Ignite The Tesla Coil
2. Metatron
3. The Resonance
4. Polarity
5. Solar Impulse
6. Mirroring Dimensions
7. A Brief Odyssey In Time
8. The Quickening Of Time
9. Sea Of Memories
10. Symbiosis
11. Darkness Embrace
Axis Mundi (2017)
Hieroglyphic (single) (2017)
Epigenetic Triplicity (single) (2017)
Polarity (2010)
Diminishing Between Worlds (2008)
...And Time Begins (2003)
Promo 2002 (demo) (2002)
Datum vydání: Úterý, 27. července 2010
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 38:29
Produkce: Zack Ohren
Studio: Sharkbite Studios, Oakland, California
Cover: Dan Seagrave
Digipak bonus track: See Through Dreams (DEATH cover)
S deskami těchto technických hračičků to mám vždy velmi na hraně. I v tomto případě bylo prvotní zklamání poměrně silné, aby se časem začala dostavovat příjemná spokojenost se stále četnějšími záblesky nadšení. DECREPIT BIRTH mají perfektně zmáknuté prolínání hrubého death metalu s heavy metalovými elementy, přičemž jejich kytarovou hru nelze nazvat jinak, než lahůdkovou. Velmi dobrá, leč ne úplně přístupná nahrávka. Ale to koneckonců není od této kapely žádná.
Nebaví
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.