THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na svém novém albu neponechávají GOSPEL OF THE FUTURE už nic náhodě. Ještě než se vůbec dostanete k jeho poslechu, spočine vám zrak na patřičně stylovém provedení artworku, který má na svědomí osvědčený Seldon Hunt (mj. ISIS anebo PELICAN). Černobílý výjev okultního oltáře, nad kterým bdí samotný kníže pekel, je takřka dokonalým klišé, které zároveň i velice věrně prozrazuje to, co posluchače čeká, jakmile se pustí do zkoumání „The Eclipse“.
Těch klišé na vás nakonec číhá hned několik, ale podrobovat je jakékoliv kritice by znamenalo podrývat existenci žánru samotného. Žánru, který se v poslední době těší zvýšenému zájmu interpretů a fanoušků, čehož reakcí byla i stylová změna, kterou si moravská kapela před pár lety prošla. Ona zmiňovaná stylová změna jí však nesmírně svědčí, což už velice dobře dokázalo i předchozí album a to nové, ač nepřináší ani zbla nového, tuto pozici jen potvrzuje.
GOSPEL OF THE FUTURE místo nějakých nepředvídatelných a nutno podotknout, že v jejich případě i zbytečných žánrových kotrmelců raději zpevňují už tak dosti mohutné barikády, které kolem sebe vystavěli před třemi lety. Masivnímu kytarovému zdivu se dostává další pevné výztuže. Úvodní kus / intro pojmenované výmluvně „The Eclipse Pt. I“ je zlověstnou litanií vyplněnou hutnými kytarovými riffy bez jakéhokoliv dalšího doprovodu. Už na řadovém předchůdci pozorovatelná inspirace drone doom metalem tak vyplouvá na povrch v té nejčistější podobě.
„The Eclipse“ to je však především konzervativní provedení obhroublého metalového hoblování a to zvládají kojetínští s lehkostí starých matadorů. Novinka jde v tomto směru ještě dál, což potvrzují jednotlivé skladby, až na dřeň zbavené jakýchkoliv „nečistot“, jež by narušovaly jejich čistokrevný sludge metalový charakter. Repetitivní kytarové riffování, jehož zdánlivě poklidnou idylku ruší jen mohutné údery bicích a (opět) přes efekt prohnaný zkreslený vokál, znějící hlavně jako zoufalé volání o pomoc, které však nebude vyslyšeno, je už jednoznačným a nezpochybnitelným poznávacím znakem. Střední valivá tempa, jejichž řád jen občas naruší rychlejší pasáže („Cavemaster“, „Witchbone Dust Overdose“), a skutečně mohutný zvuk, dokonale evokují tu „správnou“ atmosféru a vůbec celkově věrné zachycení tohoto svérázného metalového žánru činí z GOSPEL OF THE FUTURE pojem schopný se čelem postavit zahraniční konkurenci.
Cover „Géniové“ od MASTER’S HAMMER je zároveň i určitým logickým krokem. Vzdání holdu klasice se samozřejmě neobešlo bez typických hrubozrnných aranžmá, držících se věrně linie alba. Alba, které je zároveň i dalším velice dobrým důkazem faktu, že není vždy nutné si kompoziční práci jakkoliv komplikovat. Přímočarost, hutnost a agresivita v kompaktním a suverénním pojetí. GOSPEL OF THE FUTURE se touto deskou dostávají o další kus blíže k ryzí podstatě metalu jako takového.
Přímočarost, hutnost a agresivita v kompaktním a suverénním pojetí. GOSPEL OF THE FUTURE se touto deskou dostávají o další kus blíže k ryzí podstatě metalu jako takového.
8 / 10
1. The Eclipse Pt. I
2. Children Of Chaos
3. Cavemaster
4. Witchbone Dust Overdose
5. Géniové
6. The Eclipse Pt. II
Vydáno: 2010
Vydavatel: Epidemie Records
Stopáž: 34:03
Produkce: GOSPEL OF THE FUTURE
Studio: Dark Ceremony studio, Hostivař (Praha)
Artwork: Seldon Hunt
U mňa za menej. "The Eclipse" je v porovnaní s eponymným debutom zdanlivo prepracovanejšou a ambicióznejšou nahrávkou - a práve určité zjemnenie v porovnaní s primitívnym, valivým a hlučným predchodcom jej ubralo na pôsobivosti a naliehavosti. Na domáce pomery svojrázni učeníci ELECTRIC WIZARD sú v lige, v ktorej pôsobia spolu s povedzme UFOMAMMUT, len sympatickým, ale predsa len priemerom.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.