THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zrecenzovať „Psychogrotesque“ v kontexte súčasnej post-blackmetalovej produkcie nie je jednoduchou úlohou. Aj keď sa smery v tvorbe žánrových lídrov rozbehli do rôznych dimenzií, stále sa dá vypozorovať určitý schématizmus v ich trajektóriách, ktorý sa týka aj recenzií. Obdobne by sa dal nájsť aj na novinke ABORYM, aj napriek tomu, že kapela vždy stála niekde na okraji trendov, pevne sa ich však držiac. V zostave zostalo už len jedno slávne meno v podobe konroverzne známeho bývalého bubeníka EMPEROR – Barda „Fausta“ Eithuna. Kreatívnu silu ABORYM tak dnes reprezentuje Malfeitor Fabban ako jej jediný pôvodný člen.
Štýlovo je možné „Psychogrotesque“ pohodlne zaradiť medzi tohtoročné produkcie DEATHSPELL OMEGA a ABIGOR, obohatené o vlastný rozmer. Súčasný blackmetal by sa dal charakterizovať v nebývalej miere snahou o zachytenie extrému v maximálne komplikovanej inštrumentálnej esencii. Tejto snahe je podriadený aj „Psychogrotesque“ s obligátne očíslovanými skladbami. Na prvý pohľad chaotické prekomplikované hudobné štruktúry skrývajú originálne nápady i podmanivé atmosférické celky.
ABORYM sa v tejto dekáde vždy snažili vyladiť spoj medzi extrémnym gitarovým blackmetalom a „raveovou“ elektronikou. Úspešne sa to však darí až v súčasnej personálnej konštelácii, a tak je možné si vychutnať exkluzívne dobré momenty z oboch týchto hudobných svetov. Prelomovými kúskami na albume bude určite silne atmosférická „IV“ evokujúca najlepšie momenty NEGURA BUNGET a apokalyptická tancovačka „VIII“. Nutno podotknúť, že všetky skladby na seba plynule ideovo nadväzujú a popri elektronike sa dočkáme aj akustických nástrojov, avšak so striktne gitarovým ťažiskom. Momentov hodných povšimnutia je ako na každej kvalitnej nahrávke nesčítane, pričom je len na ochote poslucháča hľadať – silný nástup „V“ s povinným saxofónom alebo ekvilibristické gitarové sólo pred blackmetalovým náklepom v „X“ hovoria za všetko.
Osobitnú pochvalu musím vyseknúť práve Faustovi na bubeníckej stoličke, ktorý viac než úspešne nahradil predtým užívaný automat a dodal albumu množstvo pridanej hodnoty. Nech je „In The Nightside Eclipse“ akokoľvek dobrý album, jeho výkon na „Psychogrotesque“ je rádovo lepší. Druhá pochvala ide smerom k premysleným kombináciám blackmetalových eskapád s melodickými (elektronickými, akustickými) motívmi, čistým vokálom a dokonca aj zbormi (vo „VI“). Tieto vsuvky obstaráva bohatý zástup hostí, ktorí sa podieľajú na výslednej kvalite „Psychogrotesque“.
„Psychogrotesque“ je podareným a veľmi uceleným dielom, ktorý je pre poslucháča prístupnejší ako posledné nahrávky ABIGOR alebo DEATHSPELL OMEGA, na druhej strane možno o kúsok menej novátorský. To mu dáva istý punc väčšej premyslenosti a rýchlejšej vstrebateľnosti s rovnako účinnou dávkou roztaveného čierneho kovu. Tento rok bude voľba najlepšieho albumu ťažkým orieškom.
„Psychogrotesque“ je podareným a veľmi uceleným dielom, ktorý je pre poslucháča prístupnejší ako posledné nahrávky ABIGOR alebo DEATHSPELL OMEGA, na druhej strane je menej novátorský. Skrátene -- najlepší album kapely s rovnako účinnou dávkou blackmetalu ako v prípade spomínaných kapiel.
9,5 / 10
Malfeitor Fabban
- vokály, klávesy, basgitara
Paolo
- vokály, gitary, klávesy
Bard "Faust" Eithun
- bicie
Hostia:
Karyn Crisis
- vokály
Davide Tiso
- gitary, elektronika
Richard K. Szabo
- elektronika
Marc Urselli
- hudobná produkcia, elektronika
Giulio Moschini
- gitarové sólo
Pete Michael Kolstad Vegem
- gitarové sólo
Emiliano Natali
- basgitara, falzety
Narchost
- industrial
Marcello Balena
- saxofón
1. I
2. II
3. III
4. IV
5. V
6. VI
7. VIII
8. IX
9. X
10. X (Hidden)
Psychogrotesque (2010)
Generator (2006)
With no Human Intervention (2003)
Fire Walk with Us (2001)
Kali Yuga Bizzare (1999)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.