Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden doomík, jeden hevík a nějaký ty death metálky, paninko, kde to mam složit? Dneska se konečně poprvé dostáváme k metalu, a že toho vzniklo! Od moderních death metalových forem a mladé krve, jako je ABBIE FALLS, přes technické žánrové jistoty zvané GODLESS TRUTH nebo HEAVING EARTH, až po kapely, které překvapily, jako jsou NEUROTIC MACHINERY. Pak tu jsou i dvě desky mimo kov smrti. Lehce experimentální chuťovka typu doomových alternativců ET MORIEMUR a výpravná metalová opera SYMPHONITY.
Důkaz, že deathcore ještě úplně nevychcípal a v tomto případě se má i celkem čile k světu. Pražská skvadra v rámci svého subžánru EPčkem 2022 udělala nejvýraznější zásek. Plus sebevědomá prezentace nejen na Brutal Assaultu jim dává šanci nastevřít dveře a vydat se resuscitovat deathcore i za hranice domácí scény, což se jim daří, neboť nedávno projeli pár klubů v Británii po boku slovensko-nizozemských DISTANT. Zpět k EP z roku 2022. Je to sbírka žánrových klišé, která nemá ani devatenáct minut. Proč o tom tedy píšu? V mantinelech stylu je to skvěle udělané, zvuk kope a kluci si značně pohráli s produkcí, která nijak nezaostává za scénou z venku. Riffy řežou, breakdowny jsou patřičně hutné a na správných místech, nic tu nepůsobí jednotvárně, celek je dostatečně agresivní, průrazný a živě funkční. Takže jen tak dál.
https://www.facebook.com/abbiefallsband/
Alternativně naladěný doommetalový žalozpěv plný netradičních prvků. Poměrně dost široká stylová rozkročenost. Občas bahno nebo funeral, jindy blackmetalové skučení nebo dřevní doom. Papundeklové klávesové chóry, klavír, viola, harfa, "čelo" i tradiční japonská bambusová flétna. Výčet nástrojů, které tu krom bicích a kytar slyšíme, je opravdu košatý a dokazuje ambice ohledně epičnosti, které ET MORIEMUR mají a daří se jim je naplňovat. Trochu zamrzí dvě věci. Lehká nevyváženost, kde vedle skvěle fungujících míst jsou nezáživné výplně, a zvuk. A abych nezapomněl, pro mnohé bude trochu oříškem překousnout dost expresivní zpěv, jenž je v mnoha ohledech teatrální až příliš.
https://etmoriemurdoom.bandcamp.com/album/tamashii-no-yama
Znovuzrozená domácí legenda technického death metalu. Eponymní deska, od které bych očekával trochu více vlastního charakteru, ale čert to vem. Ačkoliv je o ždibec generičtější, tak je to stále technický death metal, ke kterému se jakákoliv jiná domácí deska v rámci žánru nestihla v roce 2022 ani přiblížit. A to jak ve struktuře skladeb, tak v ostrosti zvuku. Kopák vás fackuje přímo přes ksicht, kytarová souhra funguje na jedničku a sólové výjezdy jsou jednou velkou radostí, která nešetří na vynalézavosti. A pak tu máme hosty, jakými jsou například Rafael Trujillo, někdejší člen OBSCURY, nebo Joe Haley z PSYCROPTIC. Takže si to pusť a uznale kývej hlavou. To je jediné, co se tady dá dělat.
https://godlesstruth.bandcamp.com/album/godless-truth
Tachovská stálice, co tu smrdí od roku 2006. Po létech žánrového hledání se poslední dobou nejvíce lísají k death metalu a řekl bych, že je to pro ně správná cesta. Ve své podstatě na nápady bohatá hudba, která má tendence opírat se o modernější pojetí žánru s příklonem k melodičnosti, to vše při zachování potřebné průraznosti. Vedle riffové mašinerie vyniká snaha o atmosféričtější kresby nezkreslenou kytarou, které tu a tam tachovští dobarvují saxofonem nebo ženským vokálem. U toho prvního je vše v pořádku, ovšem s tím dívčím vokálem to je trochu přešlap. Ale co už. Ještě trochu zamakat na zvuku a bude to dobrý. Z jejich šesti desek rozhodně ta nejlepší a nejzralejší.
https://neuroticmachinery.bandcamp.com/track/insanity
Naprostá oddanost deathmetalovému kultu v té nejvyšší jakosti. Po všech stránkách dotažená nekompromisní žánrová deska. Nemá tendence hladit po srsti. Ostře čnějící kytarová skaliska ve stylu GORGUTS přinášejí bezútěšné, znervózňující mraky. Oproti minulosti se kapela vydává cestou techničtější struktury skladeb a disonantnějšího vyznění. Brutální album, které kombinuje sofistikovaný profesorský přístup s nekompromisností. Domácí král stylu další deskou jen potvrzuje svoji pozici.
https://lavadome.bandcamp.com/album/darkness-of-god
Myslím, že lokální metalopolisácká sekce powermetalu z dvanáctého patra by mě ukřižovala, kdybych opomenul všechny ty heavy, speed a power metalová božstva. Vybírám jedno. Poslední deska brněnsko-ukrajinsko-slovensko-švédských SYMPHONITY je ovlivněná seriálem Marco Polo z roku 1982. Víte čím byl tento seriál specifický? Hudbu skládal Ennio Morricone. A je tedy fakt, že ambice ve výpravnosti tu rozhodně jsou a řvou na vás z každého rohu. SYMPHONITY v tom, jak dělat symfonický powermetal, vykrádají ty nejlepší a dělají to skvěle. Většinou zní středně východní motivy v evropských metalových kapelách hrozně špatně. Tady to sedí naprosto přirozeně. Po formální stránce bez chyby. Dva skvělí zpěváci (jedním z nich je Mayo Petranin), co vědí co dělají, dynamika skladeb funguje parádně a stejně tak pražcové dostihy kytarového hrdiny Libora Křiváka.
https://symphonity.bandcamp.com/album/marco-polo-the-metal-soundtrack
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
