CRUCIAMENTUM. Na první pohled to není kdovíjak známé jméno, nicméně i přesto vězte, že jejich comeback je jednou ze zásadních událostí letošního roku. Minimálně tedy na poli OSDM. Britská sestava nikdy neoplývala vysokou produktivitou, leč jak už to v podobných případech bývá, kvantitu stihla spolehlivě kompenzovat kvalitou. Protože se s CRUCIAMENTUM na našich stránkách setkáváte poprvé, dovolte mi nejprve krátkou rekapitulaci jejich dosavadního počínání.

Šestnáct let existence a na kontě pouhá dvě dema, dvě EP (z toho však pouze jedno plnotučné) a od 24.11.2023 i dvě řadová alba. Děním v bažinatém močále však dokázalo notě zamíchat už demo "Convocation Of Crawling Chaos" (2009), jež katapultovalo jméno CRUCIAMENTUM do početné komunity kapel, které oddaně vzhlížely k plesnivému kultu INCANTATION. Ovšem k tomu, abyste hráli jako družina kolem charismatického Johna McEnteeho, vám nestačí jen monstrózní zvuk a atmosféra jako vystřižená z pekelné sluje. Musíte také umět složit skladbu disponující hlavou a patou. A tenhle dar Britové měli už na samém počátku kariéry. Plně se to projevilo na výtečném EP "Engulfed In Desolation" (2011), které obsahuje čtveřici detailněji propracovaných tracků, z nichž doslova vyčnívá famózní epos "Unsanctified Temples". V průběhu členité osm minut dlouhé kompozice si CRUCIAMENTUM uvolněně hrají s tempem i gradací a navíc se jim daří navodit unikátní, místy až rituální atmosféru. A jak všichni dobře víme, okultní vibes dokáží tento (už tak dostatečně ponurý) typ OSDM posunout ještě o nějaký ten level výše. Pak už konečně přišla první řadovka "Charnel Passages" (2015), jež opět jasně demonstrovala, že CRUCIAMENTUM nejsou kapelou, která dlí se založenýma rukama na stále stejném místě. Plnohodnotný debut ještě více akcentuje atmosférickou stránku věci a do finálního, již tak dostatečně barevného mixu, přihazuje i několik málo líbivějších momentů (děje se tak zejména v závěrečných skladbách kolekce).

Pokud hádáte, že novinka "Obsidian Refractions" je opět trochu jinde, hádáte správně. Znovu se jedná o posun, avšak stále se tak děje v přísných mantinelech cavernous old school death metalu. Z čistě britské entity se navíc stala mezinárodní, neboť z původní sestavy zbyla jen hlavní osoba, tedy kapelník Daniel Lowndes, jehož postupně doplnili tři noví členové (dva z nich působící pod vlajkou z hvězd a pruhů). CRUCIAMENTUM se už od "Engulfed In Desolation" nedají hodnotit jako nějaký obyčejný plain INCANTATION worship. V jejich repertoáru dnes naleznete i odkazy na rohatou klasiku v podání IMMOLATION, MORBID ANGEL nebo třeba VITAL REMAINS, které si CRUCIAMENTUM dokázali chytře upravit, pečlivě uspořádat a přetvořit k obrazu svému. První skladba disponuje stejným názvem jako debut, tedy "Charnel Passages", a velmi dobře definuje pravidla, kterými se bude posluchač celých jednačtyřicet minut řídit. Osm minut dlouhá kompozice je doslova prošpikovaná dramaturgickými zlomy. Je tu všechno: atmosférické vsuvky, monstrózní valivé pasáže, živelné blast-beatové nástupy, hned několik sólových výstřelů a v neposlední řadě i melodie, na poměry CRUCIAMENTUM až extrémně chytlavé.

 Druhá položka "Abhorrence Evangelium" plní podobnou roli jako "Tongues Of Nightshade" na "Charnel Passages", tedy roli kratší, leč o to rychlejší a brutálnější skladby. Osobně si myslím, že by se klidně mohlo sypat více, místy mi chybí větší tlak a kontinuálnější pasáže, jež místo té jiskřivě-tvořivé alespoň na chvíli zdůrazní animální a surovou stránku věci (toto téma se nedávno podařilo dobře uchopit FOSSILIZATION na "Leprous Daylight"). Člověk však míní a kapela mění, a tak brzo přijdou ke slovu rovnou dva sólové výstupy (jeden McEnteeovsky "haunting" a druhý chaoticky-melodičtější) i pomalejší hypnotické předěly, které prvotní příval nespoutané energie trochu rozmělní. O ještě větším uklidnění můžeme hovořit v případě závěrečné položky "Drowned", kterážto ve svém středu ukrývá subtilnější až meditativní vsuvky. Na této ploše se dokonale vyřádila i zbrusu nová obsluha bicích nástrojů Matt Heffner, po celou hrací dobu předvádějící vysoce representativní výkony.

Kompoziční komplexita "Obsidian Refractions" je ještě o stupeň výše než na debutové desce. Posluchač často neví, kde mu uši zrovna stojí, což se v tomto žánru zrovna každý den nestává. CRUCIAMENTUM mění tempo i atmosféru skladeb jako na běžícím pásu, pořád se tu něco děje a vy jste nuceni držet svoji pozornost na té nejvyšší úrovni. Neříkám, že k tomuto materiálu musíte přistupovat s matematickými tabulkami v ruce, stejně tak ale nemůžete přijít s očekáváním základních OSDM standardů pro první třídu. To, že album postrádá kontinuálnější brutální pasáže, že velmi často střídá svoji náladu a nadto se chlubí celou paletou líbivých šestistrunných momentů, může být pro milovníky "Engulfed In Desolation" překážkou. Nicméně výraznější melodie nejsou v tomto žánru problémem. Takoví GRAVE MIASMA nebo DEAD CONGREGATION (kteří vám při poslechu "Obsidian Refractions" tu a tam vytanou na mysli) by o tom mohli uspořádat hned několik přednášek. Při poslechu "Necropolis Of Obsidian Mirrors" zase narazíte na studenější atmosférické předěly, které v kontrastu s obhroublými dusavými nástupy lehce upomenou receptury z "Paramnesia", nejlepší to desky ALTARS (jakkoli je tato sbírka spíše strojová, chladná a odtažitá).

Obří, surové a neotesané poleno s visačkou "Convocation Of Crawling Chaos" se v průběhu let podařilo nejprve uhladit, pak detailně opracovat a letos i ozdobit blyštivými ornamenty. Po cca patnácti poslechových seancích mám o rozsudku nad "Obsidian Refractions" naprosto jasno. Tohle je vysoká škola OSDM a současně jasný aspirant na medailovou pozici v rámci hodnocení alba roku.