Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další přihláška do závodu o nejrychlejší hudební počin přišla z Francie, z týmu jménem MORGUE. Asi tak nějak by se dala ve stručnosti popsat náplň tohoto disku pro mě doposud naprosto neznámé kapely.
Avšak i tak zdánlivě jednoduchý úkol, jakým oddání se hudebnímu extrému bezesporu je, nemusí pokaždé končit se stejným výsledkem. Jako v každém oboru lidské činnosti i zde platí, že jednou se to podaří a jindy zase ne ...
A do které kategorie lze zařadit tento počin? Z mého pohledu nebude verdikt zase tak jednoznačný. Řekl bych, že MORGUE zůstali někde v půli cesty na vysněný grindový Olymp, který podle mě v současnosti zcela bezpečně okupují finští ROTTEN SOUND. Díky v tom nejlepším slova smyslu „zabijácké“ produkci se na této cestě podařil urazit první rázný krok směrem vpřed. Drtící (a slušně ozvučená) kytara plodící jeden sekaný rif za druhým, zdatně pulsující basa a bicí (leč místy poněkud utopené) neúnavně držící místy až zběsilé tempo jednotlivých skladeb. A aby toho nebylo málo, svojí troškou (no spíše pořádnou hromadou) do mlýna přispěchal i vokál hnaný přes zkreslující efekt. Zákonitě vzniknuvší pocit nudy je alespoň částečně eliminován „sympatickou“ minutáží čítající 9 skladeb na ploše o něco málo přesahující 31 minut, z nichž závěrečná 11-ti minutová „Meridian“ v sobě skýtá i poměrně zajímavý techno-industriální remix.
Z hlediska svého žánru lze říci, že se zcela určitě jedná o záležitost patřící do horní poloviny kvalitativního pelotonu. Mezi negativa rozhodně patří v některých momentech chaotická produkce. Nezřídka se totiž stalo, že jsem se v té hlukové kouli doslova utopil a popravdě řečeno jsem jednotlivé skladby rozlišoval jen díky displeji svého přehrávače. To jsou právě mínusy, které jinak poměrně slušnou nahrávku sráží o několik stupňů níže.
K tomu všemu si ještě připočtěte slušně zpracované texty inspirované každodenním životem, okleštěné o jakékoliv gore klišé. Z mého pohledu slušná nahrávka a hlavně dobrý příslib do budoucna.
PS: Tak mě napadá, že na takovém Obscene Extreme by MORGUE určitě patřili k příjemným překvapením a vůbec bych se nezlobil, kdyby v programu vystřídali některou z mnoha podprůměrných (převážně německých) kapel. Co Ty na to, Čurby?
Řekl bych, že MORGUE zůstali někde v půli cesty na vysněný grindový Olymp, který podle mě v současnosti zcela bezpečně okupují finští ROTTEN SOUND. Díky v tom nejlepším slova smyslu „zabijácké“ produkci se na této cestě podařil urazit první rázný krok směrem vpřed.
6 / 10
1. Homesick
2. My Life Is Sicker Than Your Band
3. Kerri Lenardic
4. There Is No End of The Harvest
5. In-Between Storms
6. (Pig) In Human Form
7. Heart Shape Substance
8. 1909
9. Meridian
There Was A Smell of Frying (2003)
The Process To Define The Shape of Self-Loathing (2002)
Splitted up for better digestion (7" split s LAST DAYS OF HUMANITY) (2001)
Bonecrunch (MCD) (2001)
Artgore (2001)
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
