50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blesk z čistého nebe. „Erkový“ francouzsko-americký animovaný seriál nás přenese do Japonska, které se v sedmnáctém století snaží co nejvíce izolovat od vnějších vlivů. Je tu krev, sex, inspirace Kurosawou, nádherná animace i postavy, které jsou zajímavě napsané. Jediné, co mě může štvát je, že děje na konci nejsou ukončené a Modrooký seriál bude mít pokračování.
Hlavní hrdinou je Mizu. Míšenec, který je v Japonsku, jež se momentálně staví velmi nepřátelsky k čemukoliv cizorodému, už od mládí vyvrhelem. Po jeho boku je Ringo, oplácaný kuchař, který se narodil bez rukou. I další postavy jsou napsány zajímavě a přitom jasně a srozumitelně. Chápete, proč a kam jdou a proč se mění jejich motivace. Ať už jde o slepého mečíře, který se opuštěné Mizu ujal a nezajímalo ho jakou barvu nebo tvar mají její oči, nebo zpovykanou princeznu, kterou se její otec snaží vmanipulovat do manželství se šogunovým synem.
Mizu má ještě jedno tajemství. Téměř nikdo neví, že je vlastně žena. Už od mládí předstírá kluka, protože je to pro ni jednodušší pro přežití. Současně ji kupředu žene velmi temná touha po pomstě, která ji trýznivě stravuje. Tady se s tím tvůrci opravdu nemažou a přes pár drastických flashbacků vám zprostředkovávají pohled do zásadních tragických událostí, které hlavní hrdinku formovaly. Svoji roli tu sehrává sebenenávist, trauma z nepřijetí i pouhý fakt, že Mizu byla počata při znásilnění.
Mizu si v průběhu děje prochází změnami, ale zdaleka nejsou tak velké, jaké vidíme u několika vedlejších postav, jež ji obklopují. K mnoha z nich si vytvoříte minimálně stejně silné pouto jako k postavě hlavní. Velmi dobře tu navíc funguje motivace postav a rozložení vztahů, které naskýtá celkem zajímavé vyhlídky do budoucna.
V rámci osmi dílů se celkem výrazně mění i celková dynamika vyprávění. Od čistě osobního příběhu, který má za úkol vám představit základní figury, se v druhé polovině seriál láme do něčeho mnohem většího, političtějšího a historičtějšího. Ve svém závěru stanete svědky interpretace jedné zásadní historické události ve městě Edu, které je dnes známé jako Tokio.
To vše je až překvapivě dokonalé na tým, který krom Michaela Greena vlastně nemá příliš mnoho zkušeností. Greenova kariéra je obroušená jak velmi zvláštními a pro mě nepříliš povedenými projekty, jakými je Green Lantern nebo Alien: Covenant. Na druhé straně se však Green chlubí naprosto skvělými kousky, jakými byl Logan, nový Blade Runner nebo Američtí bohové. Greenovi se navíc už nyní celkem věří i do budoucna. Je nominován i jako scénárista nového Bladea a zpracování herní legendy zvané BioShock. Na Modrookém Samuraji odvedl opravdu parádní práci.
Jediné, co sem místy nesedlo, byla hudba. Teď nemluvím o té originální, založené hodně na smyčcích a japonských motivech od Amie Doherty, ta funguje na jedničku. Místy se tvůrci uchýlili k přepoužití „známých hitů“ a to působí téměř až rušivě. Když jsem zmínil zvuk, nesmím opomenout vizuál. Ten jen naprosto úchvatný a velmi pomáhá v tom, jak vnímáte jednotlivé charaktery, prostředí, situace. To vše dělá z Modrookého Samuraje jedno z největších seriálových překvapení tohoto roku, o to větší, že vychází na Netflixu.
Velmi příjemné překvapení z Netflixu, které vás zavede do starého Japonska. Vizuálně nádherné a dobře napsané. Co chtít víc?
Vydáno: 2023
Vydavatel: Netflix
USA, 2023, 6 h 22 min (Minutáž: 35–63 min)
Tvůrci: Amber Noizumi, Michael Green
Režie: Jane Wu, Ryan O'Loughlin, Earl A. Hibbert, Alan Wan, Michael Green (více)
Scénář: Amber Noizumi, Michael Green, Yana Bille-Chung
Hudba: Amie Doherty
Hrají: Randall Park, Maya Erskine, George Takei, Alain Uy, Cary-Hiroyuki Tagawa, Brenda Song, Darren Barnet, Christine Ko, Masi Oka, Patrick Gallagher, West Liang, Clyde Kusatsu, Holly Chou, Gedde Watanabe, Matthew Yang King, Eric Bauza, Marcus Choi, Daisuke Suzuki, Keone Young, Orli Mariko Green, Judah Green, Mark Dacascos, Brittany Ishibashi, Joe Cappelletti, Kenneth Branagh, Karen Huie, Lee Shorten, Brian Takahashi, Jane Wu, Yoshi Ando, Junko Goda, James Taku Leung, Yumi Mizui, Ryan Moriarty, Alpha Takahashi, Jenson Cheng, Ann Harada, Amber Noizumi, Harry Shum Jr., Sherry Cola, Stephanie Hsu, Sophie Kim, Ming-Na Wen, Byron Mann, Charlet Takahashi Chung, Tamlyn Tomita, JB Tadena
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.