50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Včera jsem to dokoukal a dneska objednal celou trilogii knižně, protože bych rád věděl, jak to bude pokračovat, a hlavně, jak to celé dopadne. Takovou reakci ve mně už dlouho žádný seriál nezpůsobil. Zprvu jsem ale k celému Silu přistupoval se značnou opatrností. Kolem mě se objevilo až příliš mnoho velmi pozitivních referencí. To vzbuzovalo očekávání, což málokdy dopadá dobře.
Silo je v první řadě postapokalyptická trilogie od amerického spisovatele Hughe Howeyho. Zavádí nás do obrovského podzemního bunkru, ve kterém žije zhruba deset tisíc lidí. Tedy skoro celé Domažlice nebo Kyjov. V tomto podzemním městě ve tvaru válce je 144 poschodí a existují tu jakési „čtvrti“. Horní, střední a spodní. Každá má svoje specifika a samozřejmě funguje to, že lidi z horních pater se dívají trochu zvrchu na mechaniky žijící úplně dole.
Celý komplex má svoje pravidla, ze kterých není možné se lehce vymanit. Ono to ze seriálu není na první pohled patrné, ale vlastně tu vládne celkem tuhá totalita. Například pro to, abyste mohli mít dítě, musíme mít speciální povolení. I pokud chcete s někým chodit, potřebujete povolení. Nejhorším přečinem je zločin proti komunitě. Tím je třeba i sebevražda. Zkrátka tu existují normy, které svazují život celého sila v určitých mantinelech a tyto mantinely se vám budou zdát postupem času stále užší a užší. Nad lidmi v tak omezeném prostoru je zapotřebí mít kontrolu. Musejí „sekat dobrotu“.
Po většinu času je hlavní hrdinkou nová šerifka celého Sila. Vrchní policajt. Tato funkce jí spadne nechtěně do klína krátce poté, co její přítel zemře za velmi nejasných okolností a v závěsu v její blízkosti umírají další lidé. Na pozici jí doporučil bývalý šerif, ale proč? Nemá s danou prací žádné zkušenosti. Je mechanička, která ráda opravuje věci. Ale velmi rychle zjišťuje, že v Silu je také něco rozbité a není to jen podzemní generátor. Objevuje jednu záhadu za druhou a začíná klást nepohodlné otázky.
Do hry vstupují zcela nové myšlenky koketující s konspiračními teoriemi. Až příliš mnoho témat je v Silu tabu. Nikdo moc neví, jak dlouho lidi v Silu jsou a co je vlastně nahoře. Seriál si vás naprosto skvělým způsobem zaháčkuje a sám vám předkládá záhady, na které budete chtít znát odpovědi. Ale ty nepřichází. Přicházejí další otázky, prostřednictvím nichž se do života v obrovském podzemním bunkru dostáváte stále hlouběji.
Celé je to vlastně postapokalyptická kriminálka s politickým přesahem v obrovském, byť klaustrofobickém prostoru, ze kterého je jediná cesta ven. Horními dveřmi, za kterými je svět „tam venku“. Svět zničený natolik, že jedním z největších trestů je čistění kamery, která sleduje svět venku. Nikdo z těch, kteří šli čistit, ale tam nahoře nepřežil víc jak pár minut.
Tvůrci napsali pár skvělých charakterů a vrství kolem nich jedno tajemství za druhým. Některé zodpoví, ale ty zásadní ne. Tato mysteria dokáží dávkovat v ději tak, že nemáte šanci tomu nepropadnout. Za seriálem stojí Graham Yost, který má za sebou úspěšné projekty jako krimidrama Strážce pořádku nebo historický opus Bratrstvo neohrožených. Spolu s ním se na scénáři vystřídalo hned několik dalších lidí a to samé platí i o režii, ale vlastně to není moc poznat. Ve výsledku Silo působí jako promyšlené a kompaktní dílo.
Vedle dobře napsaného scénáře a postav tu jsou i herecké výkony v silném nadprůměru. Do hlavní role je obsazena Rebecca Ferguson a postava Juliette jí sedne na výbornou. A to se dá říci i ostatních. Hrozně moc mě baví i hudba stavící na plíživých smyčcových plochách. Sem tam klavír, syntezátory nebo ženský vokál. Vlastně nejde o nic výrazného, ale naprosto přesně to zapadá do atmosféry celku. To samé lze říci o vizualitě. Silo má celkem originální design. Nábytek, bytové jednotky i osvětlení. To vše má své specifické tvary, architekturu a atmosféru. Je to povědomé natolik, abyste se s tím dokázali identifikovat, ale současně dost odlišné na to, abyste vůbec neměli představu o tom, kdy by se děj mohl odehrávat.
Až na ne zcela uspokojivý konec, který mi v hlavě spustil další lavinu otázek, Silo ve všem úspěšně míří do černého. Pro fanoušky světa Falloutu nebo románové série Metro od Dmitry Glukhovskyho to bude takový malý zázrak. A Apple TV si může připsat další negenerický seriálový příspěvek, který se po všech stránkách podařil.
Pro fanoušky světa Falloutu nebo románové série Metro od Dmitry Glukhovskyho to bude takový malý zázrak. Apple TV si může připsat další negenerický seriálový příspěvek, který se po všech stránkách podařil.
8,5 / 10
Vydáno: 2023
Vydavatel: Apple TV+
USA, (2023–2024), 15 h 40 min (Minutáž: 43–62 min)
Tvůrci: Graham Yost
Režie: David Semel, Morten Tyldum, Bert, Bertie, Adam Bernstein
Předloha: Hugh Howey (kniha)
Scénář: Graham Yost, Cassie Pappas, Ingrid Escajeda, Jessica Blaire (více)
Kamera: Mark Patten, David Luther, Laurie Rose
Hudba: Atli Örvarsson
Hrají: Rebecca Ferguson, Iain Glen, Ferdinand Kingsley, Tim Robbins, Shane McRae, Rick Gomez, Henry Garrett, Angela Yeoh, Harriet Walter, David Oyelowo, Common, Rashida Jones, Christian Ochoa Lavernia, Will Merrick, Will Patton, Geraldine James, Sophie Thompson, Billy Postlethwaite, Chipo Chung, Remmie Milner, Peter Gadiot, Nick Davison, Avi Nash, Roderick Hill, Andy Linden, Rita McDonald Damper, Amelie Child Villiers, Chinaza Uche, Sonita Henry, Tanya Moodie, Akie Kotabe, Sienna Guillory, Simon Armstrong, Paul Herzberg, Matt Gomez Hidaka, Oscar Coleman, Caitlin Zoz, Claire Perkins
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.