OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První poslech - standard, druhý odkrývá potenciál a ty další už mě rovnou nutí sepsat alespoň krátké ohlédnutí. BERGRIZEN je další jednočlenný projekt z Ukrajiny, jenž zasvětil svoji existenci odlehčenějším polohám black metalu. Pokud tamní scénu alespoň občas sledujete, jistě se vám vybaví jména jako DRUDKH, WINDSWEPT nebo SVRM. Všechny tyto sestavy to nemají rády kdovíjak "raw" ani "violent", ale naopak se často přiklánějí ke stravitelným melancholicko-atmosférickým žánrovým formám.
"Believe me, it’s very difficult to write music when the missiles are flying over your head and smashing buildings on the streets. It’s very difficult when you are sitting without electricity 12 hours per day or sometimes even more than 24 hours".
To jsou slova vůdčí osoby BERGRIZEN, Andriiho (tvoří pod uměleckým jménem Myrd'raal), jenž doma v Kyjevě opravdu nezažívá časy z kategorie příjemných (mimochodem ve válečné vřavě sám utrpěl zranění). V těchto těžkých dobách se nové album "Die Falle" nerodilo zrovna jednoduše, od začátku komponování po jeho finální emisi musely uběhnout dlouhé dva roky. Nicméně vynaložené úsilí za to rozhodně stálo, neb BERGRIZEN se podařilo složit velmi slušnou nahrávku.
První skladba "Ich Vergesse Nicht" (všechny řadové desky i názvy skladeb jsou v jazyce německém) nastupuje variací motivu, který velmi dobře známe ze závěru skladby "And If All The Stars Faded Away" od WOODS OF DESOLATION. Vsadil bych boty, že Ukrajinci mají třetí (a zároveň nejlepší) album australských melancholiků nastudované ještě více než má maličkost. Nicméně těleso z Wollongongu hlavním těžištěm inspirace rozhodně není, ve tvorbě BERGRIZEN se nejvíce odráží výše zmíněné ukrajinské spolky a dále pak německá "lesní" black/post-black metalová škola na čele s WALDGEFLÜSTER, DÄMMERFARBEN a nebo IMPERIUM DEKADENZ. Svoji úlohu hrají i četné atmosférické či folkové přesahy (upomenou VVILDERNESS nebo FALLS OF RAUROS).
Tohle všechno může jen stěží utáhnout pouze jedna persona, Myrd'raal si proto přizval ke spolupráci hned trojici kytaristů, basáka a obsluhu bicích a perkusí (tamburína, triangl, různé shakery...). Díky presenci tolika hostů je album velmi barevné, motivy se častěji střídají, různě se prolínají nebo se rovnou vrství přes sebe a postupně pak gradují. Pakliže se někde na chvilku objeví "volné místo", okamžitě ho vyplní vkusná atmosférická (či lehce symfonická) vsuvka či jemné kytarové předivo. Variabilní je i vokál, převažuje klasické krákorání, nicméně občas dojde na i na zoufalé "zvolání o pomoc" / přidušený howling lehce upomínající projevy DSBM vokalistů.
Z tracklistu vyzvedávám kromě již zmíněné "Ich Vergesse Nicht" (troufám si tvrdit, že vím, na co Myrd'raal asi nikdy nezapomene, zvláště pak v kontextu již skoro dva roky probíhajících událostí v jeho domovině) vyzvedávám i "Der Rituelle Mord (Öffnung Der Tore)". Navzdory svému přísnému názvu se o žádnou blackmetalovou divočinu nejedná, jde spíše o rychlejší, barevnou a na melodických vlnách plující tryznu. Tahle rituální vražda prostě neproběhne rezavým nástrojem pochybného původu někde v lůně zapadlého sklepení, ale spíše na rozkvetlé mýtině, kde vám éterická divoženka podá kalich kypící výluhem ze smrtelně jedovatých bylin.
Pokud máte v black metalu rádi škatulky "post" nebo "melancholic", je pro vás sedmá řadová deska BERGRIZEN tím správným doporučením. "Die Falle" vás ničím neslýchaným nepřekvapí, nicméně jsem si jistý, že i tak vám přinese spoustu příjemně letargických chvil. Spěte sladce.
Pokud máte v black metalu rádi škatulky "post" nebo "melancholic", je pro vás sedmá řadová deska BERGRIZEN tím správným doporučením. "Die Falle" vás ničím neslýchaným nepřekvapí, nicméně jsem si jistý, že i tak vám přinese spoustu příjemně letargických chvil. Spěte sladce.
7 / 10
Myrd'raal
- zpěv
DMNT
- kytara
V. D.
- kytara
Ogrim
- kytara
A.
- baskytara
Olgerd
- klávesy
Roman Korotkov
- bicí, perkuse
Phuthnack
- ruchy
Shoigitch
- scretche a farty
1. Ich Vergesse Nicht
2. Ich Vergebe Nicht
3. Der Rituelle Mord (Öffnung Der Tore)
4. Die Falle (Der Wanderer III)
5. Verschneite Winternacht
Die Falle (2023)
Orathania (2023)
Holy Death Over Kiew (live) (2019)
Somebody (single) (2019)
Einsamkeit Im Wintersturm (live) (2018)
Der Unsterbliche Geist (2017)
Scherbengericht (2014)
Complaint Of Dying Years (2010)
Autism (2009)
Wintereintritt (2008)
Verzweiflung (2008)
Winter Suicide (2007)
Datum vydání: Čtvrtek, 21. prosince 2023
Vydavatel: Purity Through Fire
Stopáž: 41:05
Na albu hostuje klávesista Oleg Rubanov (pod pseudonymem Olgerd) z nechvalně známého uskupení KRODA, jež se netají svými sympatiemi k NSBM scéně (jakkoli to KRODA několikrát popřela). Ohledně BERGRIZEN nemáme žádný přímý důkaz, že by se tato kapela nějakým způsobem hlásila k NS ideologii, proto recenzi zveřejňujeme. Tímto prohlašujeme, že redakce Metalopolis se důrazně vymezuje a distancuje od jakékoli formy extremizmu bez ohledu na jeho příslušnost.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.