V době, kdy bubeník Gavin Harrison přeskočil z nefunkčních PORCUPINE TREE do THE PINEAPPLE THIEF, jako by tahle britská rocková parta nabrala druhý dech. Nicméně po výborném albu "Dissolution", které hýřilo kreativitou a energií, se skupina trochu nečekaně propadla do ospalejší a hloubavější formy své psycho prog rockové minulosti. Vím, že THE PINEAPPLE THIEF plavali vždy někde v jemnějších polohách a silný baladický tón jejich skladbám dominoval. Přesto jsem z jejich hudby cítil i určitý znervózňující podtón, specifické rytmy a motivy často burcovaly svou osobitostí a nápaditostí. Jenže album "Versions of the Truth" (2020) bylo možná až přespříliš vyklidněné, takže jsem ho přešel vlažně a více ocenil "Give It Back" (2022). Zde se potkalo kouzlo starých skladeb s šikovností bubeníka Gavina Harrisona, který si se skladbami pohrával už kvůli koncertnímu provedení. Jeho podíl na nových verzích skladeb se stal tak zásadní, až je skupina vydala jako samostatnou kolekci, kterou jde jen těžko považovat za kompilaci. Ale jestliže "Give It Back" neslo příjemnou auru živě působících aranží, na aktuálním "It Leads To This" jako by se Britové propadli do zasmušilosti.

Můj prvotní trochu rozpačitý dojem tak odkazoval až k melancholickým náladám sólovky Bruce Soorda. Současně jako by doma u THE PINEAPPLE THIEF byl najednou tento charismatický zpěvák překvapivě umírněný. Jenže hudba na "It Leads To This" svou sílu trochu skrývá. Stačilo více času a ze skladeb vystoupily silné motivy, příjemně klidné melodie i dovádivé rytmy. Vše uhlazené a nenápadně maskované v na první dojem klidově plynoucích skladbách. A je teď otázkou, zda šikovnost, s jakou se skupině daří své povedené postupy schovávat za až nesměle působící maskou, je ku prospěchu věci. Možná už to zašlo daleko a neškodila by trocha vzruchu, více okázalosti a dominance, tak jak se skupina nebála prezentovat na zmíněném "Give It Back". I Gavin Harrison jako by se bál trochu odvázat. Takže jestliže jsem o sólovce Bruce Soorda "Luminescence" psal v "ALBOVÁ NADÍLKA - #09/23 Září - druhá část" jako o díle, které si nese citovou auru jeho domovských THE PINEAPPLE THIEF, ale v mnohem intimnějším a uvolněnějším provedení, ještě jsem netušil, že deska samotné britské skupiny půjde podobnou cestou.

"It Leads To This" je albem, které jako by se snažilo zahalit do ranní mlhy a v ospalé atmosféře úsvitu jen nesměle nakukovalo do nového dne. Žádný vpád do posluchačova prostoru, skladby spíše plavou nesměle okolo a jen naznačují, než by nepokrytě vrhaly motivy a melodie do světa. Na první dojem tak hudba proplouvá až příliš uhlazeně a nekonfliktně. Zřejmý záměr tak může odradit netrpělivější posluchače a především nenabídne důraznost těm, kteří rádi hudbu plnou energie a síly. Ale pro takové posluchače THE PINEAPPLE THIEF nikdy nebyli. Jejich doménou je citovost a emotivnost. A možná zde je větší problém, neboť Britové se propadli možná až příliš do melancholie a emoce tak zapadly do oné ospalé mlhy. Příkladem mohou být skladby "Put It Right", "Now It's Yours" nebo "To Forget" odkazující ke zmíněné sólovce Bruce Soorda. Nicméně z tohoto celkového dojmu stále vystupují zajímavé party, poutavé postupy a melodie a i trochu toho vzruchu se nakonec najde. Například v důraznější "Rubicon", melodicky příjemné titulní skladbě, nebo rockově přímočaré "The Frost", jež trochu klame tělem. Skupině se zde podařilo své kudrnatě progresivní postupy šikovně schovat za přístupně působící fasádu a především rytmika odvádí dokonalou práci. Harrison svou logickou a na rytmus důraznou hrou otvírá prostor, ve kterém pak mohou dominovat zřetelné basové linky i výrazné kytarové riffy. Vše ale zjemněno uklidňující vokální prací Bruce Soorda.

Hodně zajímavé je zjištění, že současní THE PINEAPPLE THIEF jsou svým výrazem často dost blízko desce "Empty" Kristoffera Gildenlöwa, která vyšla o jediný den před "It Leads To This". Je to podobně pocitová a uvolněná hudba. A jelikož Kristoffer logicky odkazuje k PAIN OF SALVATION, mám snad s nimi srovnávat i samotné THE PINEAPPLE THIEF? No to je dilema, které raději nechám na někom jiném, já si odpovídat nechci. Prostě nechci britskou partu a především Soorda s kýmkoli dalším srovnávat, jejich projev a interpretace má podle mého názoru tolik osobitosti, že by se to dalo chápat i jako neúcta. A já mám THE PINEAPPLE THIEF v úctě už od jejich začátků. A nic na tom nezmění ani fakt, že aktuální album "It Leads To This" je z pohledu jejich tvorby někde v průměru. Ono to totiž z obecného hlediska stále stačí na slušné hodnocení.