KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud kapela vydá novou desku po rovném tuctu let tvůrčího pauzírování, posluchač musí chtě nechtě zpozornět a trochu počítat se změnami v kreativním kurzu. A nebo rovnou s poměrně radikální přestavbou. Norové VEMOD representují spíše druhou variantu, stále se sice drží v ranku atmosférického black metalu, nicméně tato škatulka, jakkoli široké rozpětí má, jim začíná být těsná. Před dvanácti roky vyšel debut "Venter på stormene" a představil VEMOD jako sestavu, která se svým poměrně specifickým pojetím žánru v zástupu konkurentů rozhodně neztratila. Rozlehlé, letargicky se přelévající a jen lehce se měnící melodické plochy mě baví i dnes, stejně jako komorní instrumentálka "Altets Tempel", kde se seveřané noří do ambientních poloh po vzoru sestav typu LUSTRE.
Co je tedy v norské kuchyni nového? Úvod "Der Guder Dør" dramatičtější změnu kurzu ještě nesignalizuje, jede se v rychlém tempu, bicí tradičně dusají a ani melodie nemají k debutovému albu zas až tak daleko. Postupem času je však stále více znát, že Jan Even Åsli a Eskil Blix nasměrovali VEMOD do mnohem více odlehčených atmo-black metalových hájemství. Člověku se ani nechce věřit - vzhledem k dalším projektům, na kterých se pánové participují - že jsou tak citlivé a zranitelné duše. Současná produkce je vznosnější, majestátnější a mnohem epičtější než na "Venter på stormene". Ostré kytarové hrany jsou obroušeny, prostor dostávají rozmáchlé, na první poslech návykové melodie, občas dojde i na křišťálově čisté vokály. "The Deepening" posouvá sound VEMOD od relativně úsporného atmosférického blacku směrem k post-blackovým nebo dokonce rovnou k post-rockovým břehům. Mráz svírající severské hvozdy povolil, jeho místo zaujala hořkosladká melancholie a posmutnělost po vzoru kapel typu GRIFT, HERETOIR, FALLS OF RAUROS, FEN a nebo ALCEST (kdyby třeba na "True North Beckons" hostoval Neige, nemohli bychom se tomu vůbec divit). Výše uvedená skladba je spolu s překrásným závěrečným eposem "The Deepening" vrcholem druhého alba VEMOD. Ten kontrast blackovějších výpadů s křehoučkou a jemně vyšívanou melodikou a až nepříjemně stísněnou atmosférou je bez přehánění impresivní.
Pokud máte rádi black metal a slůvka "post" a "melancholic" jsou pro vás příjemnými bonusy, nemůžete s "The Deepening" udělat byť jedinou chybu. VEMOD jsou po dvanácti letech mnohem méně black metal, ale o to více art. Vypilované, do nejmenšího detailu poskládané, do sebe uzavřené a v celkovém výsledku velmi intimní album. Album, které si krásně hraje s vašimi náladami. Jednou je vznosné a epické, za chvíli zkroušené a odevzdané a jindy zase melancholicky rozvláčné. Kouzelná, citlivá deska, která vás ve vašich "slabších momentech" nemilosrdně rozebere do posledního šroubku. Strhující dílo, jehož síla s opakovanými poslechy neustále roste.
Pokud máte rádi black metal a slůvka "post" a "melancholic" jsou pro vás příjemnými bonusy, nemůžete s "The Deepening" udělat byť jedinou chybu. VEMOD jsou po dvanácti letech mnohem méně black metal, ale o to více art. Vypilované, do nejmenšího detailu poskládané, do sebe uzavřené a v celkovém výsledku velmi intimní album.
8,5 / 10
1. Mot oss, en ild
2. Der guder dor
3. True North Beckons
4. Fra drommenes bok I
5. Inn i lysande natt
6. The Deepening
The Deepening (2024)
Venter pa stormene (2012)
Vinterilden (demo) (2011)
Moesta Qverela (split s KLAGE) (2011)
Kringom fjell og skog (demo) (2004)
Datum vydání: Pátek, 19. ledna 2024
Vydavatel: Prophecy Productions
Stopáž: 48:26
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.