Francie bývá celkem bohatá na poněkud extravagantní hudební produkty. Ne vždy jde sice kvalita ruku v ruce s avantgardou, kterou některé francouzské skupiny do své tvorby tlačí, ale zaujmout dokázali mnozí. Ať už to v minulosti byli třeba CARNIVAL IN COAL, MISANTRHOPE nebo ANOREXIA NERVOSA, či do dnešních dob fungující BLUT AUS NORD nebo DEATHSPELL OMEGA. A jedno z nadějných francouzských uskupení současnosti si říká NO TERROR IN THE BANG. Kdesi jsem četl, že název je odvozen z citátu Alfreda Hitchcocka. Je tedy jejich hudba nějaký horor? Ani náhodou. I když atmosférou se místy do temnoty propadá.

"Heal" je druhým albem skupiny, která o sobě říká, že "utkává šerosvitný vesmír mezi křehkostí a zuřivostí". A jak zvláštní je tato charakteristika, tak je osobitá i vlastní hudba. I oproti rozdováděnému, místy intimně přívětivému a jinde divokému debutu "Eclosion" (2021), se na nás NO TERROR IN THE BANG vrhají s ještě menší přístupností. Těžko si zde budeme jasně linkovat stylové zaměření, je totiž nejednoznačné a proměnlivé, jako by se na nás hrnula lavina sněhu a kamení. A my jen čekáme, zda to, co nás trefí do čela, bude osvěžující vlhká hrudka sněhu, sprška ostrého drásavého štěrku nebo velký tupý balvan. Hudební obsah se zde potácí od rockově uvolněné melodie až k djentově řvavé divokosti. Je zde ta skupinou slibovaná křehkost i zuřivost navíc namixované v nepředvídatelných kombinacích. Ladnost se proplétá s trhavými záchvaty. Hned od úvodní "Monster" nás skupina nešetří. Vlídnější rocková tvář je zde následně rozbita rezavou pilou kytarových rifů a disonantními výpady klavíru. Jako by skupina bojovala s protiklady. Album je takový malý spektákl klání dobra a zla. Na jedné straně hladivá melodická jemnost, na druhé drnčivá rezonující agrese, která se snaží vysklít okna a prorazit cestu do onoho chrámu pohody, který je naplněn rozjímáním a naléhavým hlasem Sofie Bortoluzzi.

Sofiin zpěv je jedním z dominantních prvků, má velmi výraznou barvu a její projev sebevědomě prochází různými polohami. Perfektní ukázkou jejího talentu je titulní "Heal". Nabízí procítěně melodické linky plné napětí i jakoby v pozadí se schovávajícího drsnějšího podtónu, jemně šeptavé variace, ale též agresivně vypjaté polohy a dokonce hrubý growling. V některých okamžicích se tak nabízí i srovnání s Tatianou Shmayluk z ukrajinských JINJER. Ale v celkovém pohledu jsou NO TERROR IN THE BANG i Sofia někde jinde. Nejdou totiž tvrdohlavě za progresí a v jejich hudbě je naopak dominantní ono střídání nálad a častá přímočará údernost. Například v "Insolent" jako by se místy v Sofiině zpěvu vynořovaly manýry Sandry Nasic z GUANO APES. Vzpomínáte na tu německou skupinu, která si již před dlouhou dobou dokázala užít svou chvilku slávy? Troufnu si tvrdit, že NO TERROR IN THE BANG se to bohužel nepovede. Důvodů je hned několik. Třeba doba už je jiná, jen tak něco současné posluchače nepřekvapí. Navíc Francouzům chybí podbízivost nu metalu, jsou naopak avantgardně rozevlátí, nabízí příliš široký rozsah poloh a ve svém míchání stylů jsou nekompromisní. Svou ladnost zjemňují a v důrazné riffové složce jsou téměř destruktivní, k čemuž si pomáhají elektronicky modulovaným zvukem, pro někoho možná rušivými skreči nebo až zarputilou snahou své melodické motivy a refrény porcovat na kusy a trhat rytmickými zvraty.

Díky všemu výše zmíněnému se album "Heal" jeví více než ucelené dílo jako soubor soundtrackové produkce k divoce neuspořádané filmové taškařici. Více než na děj se zde hraje na emoce, vstřícná něha bázlivě přešlapuje v očekávání zuřivého ataku a v temném napětí čekáme na výbuch vzteku, který se dušeně schovával v labyrintech abstraktní zvukové malby. Je cítit snaha o co největší teatrálnost a snad i dostat do skladeb silnou uměleckou invenci. Možná se to skupině opravdu daří, ale současně tím naráží i na své limity a ona rozprostřenost a neučesanost se stává i určitou Achillovou patou.

Skutečně povedené skladby jsou ty, kterým se podařilo dát pevnou kostru, vpašovat do nich aspoň trochu přívětivější melodiky nebo silného riffového motivu. Naštěstí je takových většina. Šikovnost v těchto ohledech si můžeme užít v úvodní "Hostile" nebo již zmíněné "Monster", které ztělesňují dokonalou ukázku boje dobra a zla, kontrastu rockové melodie a hrubé neomalenosti. Naopak tam, kde se Francouzi dostávají do plné avantgardy, opouští melodie a své kreace vedou roztřesenou rukou opilého bohéma. Na mysli mám třeba z velké části neuchopitelnou "Palindrome". V těchto pasážích se už propadám mimo své posluchačské limity. Zřejmě mi tu chybí vizuální stránka, s níž by se takto pojatá tvorba spojila a prokázala svou životaschopnost jako soundtracková kulisa. Ale tak daleko se naštěstí skupina pouští jen občas.

NO TERROR IN THE BANG stvořili výrazné a neotřelé album, které si nese povahu nepřizpůsobivého děcka, jež si chce vše dělat po svém a odmítá respektovat zaběhlá pravidla. Je to oživující a burcující, současně i trochu pobuřující a nekonvenční. Já mám takový přístup rád, ale je mi jasné, že mnohým to chutnat nebude. Možná bude stačit chvilku počkat, než skupina přijde s trochu dospělejším počinem.