Hudba, která u našich východních bratří vyšla v roce 2023 a přežila v mých uších do dneška. Těch pár měsíců odstupu vytváří nadhled a odděluje ty, již vás zabaví krátkodobě, od zrna, které se neoposlouchá. Napříč subžánry od klasického thrashe a deathcore, přes crustovou emařinu a crustový death metal, až někam ke skvěle zprodukovaným progresivním experimentům, u kterých vás překvapí, že jsou ze Slovenska. Krátce a výstižně, jdeme na to!

ABYSS ABOVE - Embrace the Abyss 

Zhruba před patnácti lety se vzedmula hudební vlna kombinující death metal, slamy a metalcore. Nicméně, sémě zapustilo kořeny a klíčí i v dnešní době. Pozdní sběr deathcorových plodů lze sklízet i dnes za levým břehem řeky Moravy. Jednou z těch velmi solidně zprodukovaných žánrovek je pětičlenná ABYSS ABOVE. Na pětiskladbovém EP najdete materiál, který se nemusí stydět ani za množství nápadů ani za zvuk od italské jistoty jménem Simone Pietroforte, jenž je podepsán pod sound designem spřízněnců DISTANT nebo britskými VISCERA. V hájemství žánru jde spíše o rekapitulaci již mnohokrát slyšeného než o jakýkoliv posun. Střední tempa, riffové válce krouhající nějaký melodický nápad, střídání vokálních poloh. V rámci Slovenska ale není moc kapel, které by to dělaly na úrovni, která by se dala alespoň měřit se zahraniční scénou, a ABYSS ABOVE takovou kapelou jsou.

ACID FORCE - World Targets in Megadeaths

Současná slovenská thrash metalová scéna zdaleka není tak kvetoucí, jako ta česká, ale i tak se tu najdou poupátka, která se vyplatí sledovat. ACID FORCE už dávno nejsou tou partou vlasatých teenage holobrádků, však už za sebou mají dekádu existence. Pro thrash metalisty je ale věk jen číslo, a tak má jejich hudba stále příchuť mladické zhýralosti a energie. Poté, co se ze sestavy vytratil zpěvobasák Teodor Majerík, se kapela trochu hledala, vokálů se nakonec chopili oba kytaristé a výsledek vůbec není špatný, byť se mění jak barva, tak styl vokálů, které jsou táhlejší a méně uštěkané. Co se nemění, je kvalitní thrash metalové řemeslo, které si banskobystričtí nezapomněli od roku 2017, kdy vyšla jejich předchozí deska. A že to občas zní jako omílání už mnohokrát slyšeného? No a? Vždyť je to thrash metal. A dobrej. Navíc s obalem od Andereje Bouzikova. To je v thrash metalových kruzích za bonusový bod. Pokud chceš tip na thrash metalovou hitovku do rádia, tak doporučuji „Fast Friday“.

ADACTA – Dno

V pořadí šesté album uzavírající trilogii krátkých jednoslovných názvů alb „Tma“, „Zlo“ a nyní tedy i „Dno“. Jednoznačně nejmetalovější album ADACTY, byť ten crustpunkový smrad tu ještě stále cítit lze. Ostatně poslední skladba je přetextovaným coverem od nizozemské death metalové jistoty HAIL OF BULLETS. Velmi solidní zvuk kytar, pod kterým září podpis Kurta Ballou, celkový mix „Dna“ signoval kytarista ADACTY Maxime Nicolas a Jack Control řešil master. Ty jména sem házím z toho důvodu, že tohle je produkčně nejdotaženější deska ADACTY. Zvládlo se vybalancovat poměr syrovosti a špíny a současně i čitelnosti a tlaku. Nové album je zkrátka parádní směskou death metalu, crustu, d-beatu a temnoty jakou nemělo žádné jejich předchozí album.

AHOJ - Stres

Sedmipísňový sedmipalec, který vyšel na českém labelu Stoned to Death, v naší nedávné anketě považovalo mnoho českých hudebníků za nejlepší Slovenskou desku roku 2023. Female lead skupina, která je tvořena lidmi kolem trnavského prostoru Kubík, tvoří hudbu pohybující se v celkem velkorysém prostoru, jenž zevrubně ohraničuje crust punk, emo hardcore a indie rock. Z některých textů jsou jasně citelné hodnotové postoje a true emařina tematizující duševní zdraví. A ačkoliv tu ze všeho čiší DIY feeling, je tu obrovský kvalitativní posun oproti velmi hrubému a syrovému demu z roku 2019. Tato kultivace ale nic neobrala na sympatické kousavosti, nesmlouvavosti a intenzitě, kterou si s sebou trnavští stále nesou.

BLACK HOLE CONSTELLATION - Garden of Deception Delights

Moje nejposlouchanější slovenská deska za rok 2023 a za mě jeden ze skrytých pokladů slovenské scény. Žánrově velmi těžce uchopitelný projekt činorodého baskytaristy Michala Jahody. Občas to zní jako baskytarová inkarnace progresivistů THE ALGORITHM. Jen tohle je mnohem náladovější, dynamičtější a otevřenější mnoha dalším vlivům. Najdete tu prvky djentu, ambientu i velmi specifického pojetí noisecore. Současně mě nepřestává fascinovat pocitovost, kterou celá kolekce má. Ačkoliv je BLACK HOLE CONSTELLATION žánrový měňavec, všemi tracky „Garden of Deception Delights“ je prostoupena určitá hutná temnota, vedle které drtivá většina slovenské black metalové scény vypadá téměř až dětsky. Michal umí skvěle kombinovat rytmy, vysoké táhlé ambientní mlhy a další zvuky. Ať už jde o vokály nebo industriálně laděné pazvuky nebo práci s vokálem. I vedle IGORRR, se kterými sdíleli koncertní prkna, působili jako ta progresivnější a mnohem zajímavější kapela.

#SlovenskaScena2023