Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prakticky přesně po roce Brno přivítalo Barneyho a spol. Loni bylo Sono centrum plné, takže letošek již dlouho dopředu věštil narvanou Flédu. A to se potvrdilo snad již týden přede dnem D. Adrenalin do žil přidalo organizátorům z Obscure odřeknutí BIERMÄCHT na poslední chvíli. Žhavily se dráty a podařilo se ukecat místní KANDAR, jejichž loňská deska „Síla imaginace“ mě velmi nadchla. V práci jsem proto obůchal žufany poněkud dříve, práskl jsem do koní a kopnul do vrtule! A stihl jsem 5 minut před začátkem! To jsem si tedy myslel u vstupu. V sále už se ovšem drtilo, a když se po 10 minutách virtuos Kubýk a spol. loučili, cítil jsem lehký zmar, který utlumili jen "Don Šajn" a závěreční „Spiklenci slasti“.
Další kapela moc singapursky nevypadala, takže logicky nastoupili PRIMITIVE MAN. Moc se mi ale nezdáli. Nemám je naposlouchané, neznám jejich tvorbu, ovšem při přípravě jsem pár skladeb projel a rovněž proletěl zdejší posudky. Asi hráli nějaké novinky nebo co. Prostě taková změna žánru za pár let, to se hned tak nevidí a neslyší. Celkem normální slušný dobře odpíchnutý řezavý metal s dunivým spodkem. Ale stejně hráli divně… Raději online kontroluji důvod časového posunu a je to jasné. Tohle jsou to němečtí PIECE zlanařeni na poslední chvíli. Takže beru zpět, co jsem napsal, nehráli divně, hráli normální pohodový stoner metal.
Z východní půlky zeměkoule byli letos povolání WORMROT se svou divočinou, jejímž základem je grind. Pak kousek crustu, špetka core, trocha deathu… A při tom všem popírají léta zavedení rčení „basa tvrdí muziku“. Prostě ji nemají. A proto žádní basáci tuhle kapelu nemají rádi (pozn. korektora - jsem basák a miluju WORMROT - co s tím?). Považte, kdyby se jejich přístup k tvrdé muzice stal normou. Basáci by neměli co… Ale konec filozofování. WORMROT i ve trojici (s jednou kytarou) v pohodě zvukově a svou energií zaplnili sál a jelikož je taky nemám zmáklé, povím jen, že se mi líbili, a Gabbo Dubko, který loni nahradil Arifa, je již integrální součástí kapely. Mohl by ale přidat trošku pohybu. Ale to mu promíjím, neboť se evidentně šetřil na set hlavních hvězd, aby si nad hlavami fans mohl zahrát na Patrika Sjoberga.
Když se na pódiu objevilo převážně velmi dobře fyzicky disponované strunné duo doplněné normálním bubeníkem, nabyl jsem jistoty, že teď už jsou to skutečně PRIMITIVE MAN. Jejich projev sklouzával do doomu nezřídka i s přívlastkem funeral. Občas nasadili tremola do ultra pomalých bicích, chvílemi se z nějaké krabičky loudily efekty brzdícího vlaku (podotýkám, že z vlaku z 80. let, kdy se nemazaly brzdy), a tak není divu, že se časem na místy prošedivělých skráních natěšených grinderů (často taky pamětníků pozdních 80. let) dala s plynoucím časem pozorovat lehká nervozita. Ale i tento dramaturgicky odvážný počin si své příznivce našel a koho si nenašel, skočil na pivo. I dvě. I doom metalem se dá ničit hudba.
Hledat slova na popis setu NAPALM DEATH je velmi těžké. Velmi. Oni jsou totiž vždycky parádní. Můžeme maximálně přemýšlet, jestli je Barney scientolog, iluminát, svobodný mládenec nebo vegan. Nebo vše dohromady. On totiž skutečně, jak vidno, mládne a to není samosebou. Třeba mně se to nedaří, i když se snažím. Jedinou další známou výjimkou je pak Dalas. Bohužel Shane to má normálně a letošní turné vynechal ať už z důvodu nějaké nemoci či z důvodu nutného odpočinku. Rozumíme. Adam Clarkson (CERCARIA, CORRUPT MORAL ALTAR) s vizáží herce Petra Vaňka zaskočil znamenitě.
Atmosféra byla elektrizující, dav energický a zároveň dostatečně hustý, aby se dalo bezpečně dosurfovat až za stůl pánů zvukařů, které je třeba taky za celý večer pochválit. Skokani včetně bílého zajíce byli dostatečně ukáznění, aby nechali muzikantům bezpečný prostor. Pokud někdo na pódiu či pod ním vytrousil mobil nebo klíče, Barney pohotově suploval nádražní „ztráty a nálezy“. Že v setlistu chyběla nějaká vaše oblíbená, se jistě stalo, ale s tím se musí v tom kvantu hitovek, které mají ND na kontě, počítat.
Fotky nám laskavě zapůjčili Čurby (poznáte kterou?), Pawel Kubik (setlist) a Damien Core (zbytek), který navíc svolil s prolinkem na sestřih svého videozáznamu: https://www.youtube.com/watch?v=n2NDjzIgSjs.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!