OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento seriál jsem měl v hledáčku několik měsíců. Ve velmi úzké skupině sci-fi nerdů se rychle stal událostí roku 2023. Mě trochu znejišťoval hodně podivným a svým způsobem strohým vizuálem a zkazkami o velmi pozvolném až ambientním tempu. Když jsem ho však rozkoukal, už jsem nedokázal přestat. Za SCAVENGERS REIGN stojí dvojice mladých autorů, kteří toho za sebou příliš mnoho nemají. Toto je jejich největší projekt a musím smeknout. Joe Bennett a Charles Huettner vytvořili kreslenou minisérii, která ve své kategorii nemá srovnání. V první řadě je velmi citelné, že oba dva jsou do morku kosti fanoušci sci-fi žánru v jeho dřevní podobě a to ze seriálu stříká na hony daleko. Stejně jako u jejich povídkového kraťasu Scavengers z roku 2016, ze kterého v mnohých ohledech vychází.
Děj nás zavádí na cizí planetu, na jejíž orbitě ztroskotala kosmická loď Demeter. Dole na planetě pozorujeme několik přeživších, kteří se snaží existovat v mimozemském biotopu, který se po všech stránkách liší od toho našeho. Právě na flóře a fauně na planetě si dali tvůrci náležitě záležet a v tom, jak ji vysvětlují a zobrazují, jdou náležitě do hloubky. I za cenu toho, že děj to výrazně zpomaluje. Ale tady to fakt nevadí. Naopak to, jak prokreslené je vše, co se na planetě děje, naprosto skvěle zapadá do vyprávění, které vlastně řeší mnoho naprosto klasických a do jisté míry omšelých sci-fi témat, jako je vědomí ve stroji nebo mimozemský život. SCAVENGERS REIGN k těmto tématům ale přistupuje s tvůrčím zápalem, jaký jsem v jiném podobném seriálu snad nikdy neviděl.
Fokus (to je marný, vadí ještě někomu tohle slovo nebo jsem osamocen? - pozn korektora) seriálu se zaměřuje na čtyři hlavní postavy. Jedné dvojice a dvou jednotlivců, již čelí osudu odděleně. Každé z nich jde hlavně o dvě věci. V první řadě o přežití a v druhé o záchranu. Povětšinou sledujeme jejich putování po planetě k místu, které by mohlo skýtat právě naději na to, že se z planety dostanou pryč. Takhle jednoduché to je. Příběh vám nabízí i nějaké flashbacky, ale není jich moc. Primárně se soustředí na interakce přeživších s flórou a faunou planety a to dělá opravdu skvěle. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že by mě podobný obsah dokázal tak uhranout. Místy ve mně seriál vyvolal vzpomínky na dětské animované seriály, které v podstatě formovaly můj vztah ke sci-fi žánru. Tím byl maďarský poklad Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka a japonský seriál podle italského komiksu Dobrodruzi z vesmíru. Současně to má občas prvky Vetřelce a hravost filmů produkovaných japonským studiem Gibli.
K tomu je nutné doplnit to, že SCAVENGERS REIGN rozhodně není dobrodružným seriálem pro děti. Ve své podstatě se jedná o mnohavrstvý sci-fi thriller, jehož některé myšlenky nevyženete z hlavy. Nachází se zde i filozofické vrstvy i dost brutálních scén. Krom originálního přístupu k ději a vizuálu se vyplatí vypíchnout ještě jednu stránku celé minisérie a tou je hudba. Americký umělec Nicolas Snyder dal seriálu svojí hudbou další rozměr. Monumentálnost. Dramatičnost. SCAVENGERS REIGN vlastně není moc ukecaný seriál. Moc se tam nemluví. Absenci dialogů ale po všech stránkách vyrovnává audio vizualita toho celého.
SCAVENGERS REIGN je blesk z čistého nebe. Sci-fi seriál o přežití na cizí planetě pojatý velmi tvůrčím a originálním způsobem. Předkládá tradiční témata žánru a prozkoumává je z naprosto nových stran. Nebojí se netriviálnosti a hloubky, a přesto s nimi dokáže pracovat poutavě a svým způsobem zábavně. Rozhodně to není seriál pro každého, ale fanoušci žánru by ho neměli minout.
Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka a Vetřelec s hravostí Hajao Mijazakiho a prvky survivor thrilleru v jednom mixéru.
9 / 10
Vydáno: 2023
Vydavatel: HBO Max
USA, 2023, 4 h 55 min (Minutáž: 23–27 min)
Tvůrci: Charles Huettner, Joe Bennett
Režie: Joe Bennett, Charles Huettner, Benjy Brooke, Jonathan Djob Nkondo
Scénář: Charles Huettner, Joe Bennett, Sean Buckelew, James Merrill, Jenny Deiker Restivo, Jillian Goldfluss
Hudba: Nicolas Snyder
Hrají: Alia Shawkat, Wunmi Mosaku, Sunita Mani, Bob Stephenson, Ted Travelstead, Pollyanna McIntosh, Dash Williams, Freddy Rodríguez, Chris Diamantopoulos, Okieriete Onaodowan, Skyler Gisondo, Sepideh Moafi
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.