OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moovement je prostor, ve kterém jsem nikdy na podobném koncertu nebyl. Tuto skutečnost rázně změnila nejagilnější promotérská plzeňská banda “U Toutatise”, která od dob, kdy přišli o geniální flek na Roudné, stále hledá ideální místo pro domovskou scénu, a tak zkouší ledasco. A Moovement rozhodně není krok mimo mísu. Malý útulný obdélníkový bar v centru Plzně by se tak po této zkušenosti mohl stát středobodem pro menší koncerty tohoto typu.
Původně měl večer proběhnout za účasti tří kapel: blato-píseckých grindcoristů KAOSQUAD a dvou německých bandů, konkrétně brutálních metal-hardcorových CHEVER a crust-sludge beatových chřestičů MANØVER. Ti v ten večer nakonec kvůli nějakému moribundusu nedorazili.
Vykopávají KAOSQUAD. První vjem, který mě relativně překvapuje, je zvuk. Hutný a patřičně valivý. Všemu je dokonale rozumět, a přitom má trojice i naprosto nekompromisní akustický tlak. Jihočeši jsou zastánci tradičních grindcorových hodnot, takže se tu střídají hrubé riffové válce a kvapíky, střední tempa a rytmické nálety ve velmi uspokojivém poměru. Basa proklatě nízko jen tak tak, aby Kozel dosáhl špičkou prstů na všechny struny a neustále přítomný headbanging, který se nepraktikuje snad jen ve chvílích, kdy jeden nebo druhý trýzní hlasem hrubým jak rezavá rašple mikrofony. Kdo má pozitivní vztah ke klasikům, jako jsou CARCASS nebo REPULSION, musel vrnět blahem. Očekával jsem, že to bude dobré, ale odcházím s tím, že to bylo naprosto skvělé zvukově, energií i hráčskými výkony.
Lipští CHAVER na to jdou o poznání moderněji. S KAOSQUAD mají společné to, že jsou také tři. Místo basáka a kytaristy teď zpívá jen basák a bubeník. Zvuk je o poznání těžkotonážnější a metalovější. V minulosti byli CHAVER o chlup hardcorovější, současná tvorba je ale mnohem slitější, temnější, atmosféričtější a uřvanější. Dá se říci, že kapela kutala riffy tak hluboko, až se dofárala někam k téměř deathové poloze. Z riffového hardcoru se pozvolna stali drtivým, byť instrumentálně celkem melodickým metalem, který v sobě nese až grindcorovou důraznost a velmi často i postmetalovou atmosféru. Stejně jako při KAOSQUAD jim hodně pomáhá zvuk, který si moc nezadá s tím, jak hutně trojice CHAVER působí ze studiové tvorby. Sečteno a podtrženo, kapely super, zvuk parádní a do Moovementu na nějaký bordel zajdu zase moc rád.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.