PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Melodický metal od tisíce jezer má v sobě zvláštní kouzlo, trochu melancholie, trochu agrese, atmosféru ovlivněnou severským chladem a dlouhými zimami s krátkými dny a sluncem jen krátce nad horizontem. V podání skupiny se slušným instrumentálním umem je na místě se na chvíli zastavit a pár poslechů příslušnému materiálu věnovat. Pro WINTERBORN to rozhodně platí. Počátky kapely sahají do roku 2004 a své první album, „Cold Reality“ vydali o dva roky později. Už prvotinou si udělali dobré jméno a o tři roky později navázali s deskou „Farewell To Saints“. Pak se však uložili do hibernace a upadli do zapomnění.
Nedávno se rozhodli dát znovu dohromady a nastoupit do rozjetého vlaku. Po zimním spánku trvajícím patnáct zim se probrali, vytřeli mázdru z očí, oklepali se a otřásli sníh, prohřáli zatuhlé údy, z kumbálů vytáhli své nástroje, hrábli do strun… a zjistili, že jim to stále ještě hraje dobře. Vyzkoušeli pár známých melodií, nějaké Meidny, Párply, pár vlastní songů a šlapalo to slušně. Vyzkoušeli si zaimprovizovat nějaké vlastní melodie a byly dobré. Dáme nové album? Dáme!
Možná to bylo jinak (ostatně v roce 2014 vydali singly „Into the Shades of Gray“ a „Satellite“, které zařadili i na aktuální album), ale ta pauza tam tak jako tak byla dlouhá. Na předchozí dvě alba navazují zcela plynule, jako by těch patnáct let ani neuplynulo. Hlavní devízou aktuálního alba je proměnlivost a nápaditost. I v provařeném žánru se dá hrát důstojně a svébytně, nedrhnout to svoje desetkrát dokola. WINTERBORN své inspirace neskrývají, ale naštěstí nezůstávají věrní jednomu předobrazu. Celá kolekce je tak různorodá sbírka rock/heavy materiálu. Kapela se předně opírá o zpěváka Teemu Koskelu se silným hlasem a procítěným projevem a o kytaristu Pasiho Vapolu, jenž má dostatečně široký rejstřík nápadů a posouvá celý materiál nad běžný průměr. Klávesista Jukka Hänninen se s ním chvílemi pere o místo na slunci, chvílemi jen dokresluje atmosféru. Toliko tvůrčí trojice. V kapele na basu hraje Pasi Kauppinen, který s hostujícím klávesistou Henrikem Klingenbergem působí v SONATA ARCTICA. Finský hudební rybník je malý.
Nezačíná se nijak zostra. „Another Sleepless Night“ má baladický rozjezd postavený na Koskelově emotivním projevu vykreslujícím podařenou melodii. Ostřejší riffy se dostaví až později, aby přešly do svižnější „Satellite“ a poté do úderné písně „On The Greatest Day“. Tam se Vapola blýsknul kytarovým sólem, až navodí vzpomínku na rychlé prsty páně Malmsteena. Titulní „Winterborn“ je s ponurou atmosférou, zajímavými, vesměs minimalistickými kytarovými motivy a povedeným refrénem asi nejreprezentativnější exemplář této kapely, proto je někde poblíž umístěno i oficiální video.
„Washed Away By Tide“ se přihlásí s basovou linkou ve stylu raných IRON MAIDEN a s touto inspirací se celá skladba potýká v různých motivech, klávesových i pěveckých kreacích. WINTERBORN začínali jako kapela hrající cover verze a je znát, že Harrisovu skvadru mají nahranou. Podobně se „prořekli“ i ve skladbě „Silver Dreams“, která zní jako rychlejší RAINBOW. I to Ronnieho zabarvení v hlase je trochu cítit. Zároveň je to i jeden z nejsilnějších momentů na albu pro své kytarové kreace i pro vzájemné doplňování se s klávesami. Jestli se Pasi Vapola chtěl někdy přiblížit umění hbitých prstů mistra Blackmora, tak zde tomu má nejblíže. Závan severského vánku se s tóny flétny objeví v závěrečné „Through Different Eyes“.
Jak už bylo zmíněno výše, zazní několik skladeb, kde inspirace je více než zřejmá, přesto nejde o cover či vykrádačku motivů. Většina materiálu má svůj osobitý styl spíše ve volnějším či středním tempu postaveném na nevtíravých melodiích a charakteristickém emotivním vokálu. Pochopitelně nepřinášejí nějaké inovace pro svůj žánr, kde už snad pro něco takového ani není prostor, ale hrají chytlavé melodie, které se jen tak neomrzí. A ano, je tam přítomno více melancholie, než je běžné pro jejich žánrové souputníky.
Finské melodie se neomrzí. Rytmy klasického rocku a metalu v sobě mají severský chlad, svižnou nápaditou kytaru i tíživou melancholii. Za mě jedno z top rock/heavy alb za letošek.
7,5 / 10
Teemu Koskela
- zpěv
Pasi Vapola
- kytara, zpěv
Antti Hokkala
- kytara, zpěv
Jukka Hänninen
- klávesy, zpěv
Pasi Kauppinen
- basa, zpěv
Lauri Bexar
- bicí
1. Another Sleepless Night
[video]
2. Satellite
3. On The Greatest Day
4. For The First Time Ever
5. Winterborn
[video]
6. Washed Away By Tide
7. Now Or Never
8. Into The Shades Of Gray
9. The Moon From The Sky
10. Silver Dreams
11. Through Different Eyes
Break Another Day (2024)
Farewell to Saints (2009)
Cold Reality (2006)
Datum vydání: Pátek, 15. března 2024
Vydavatel: RFL Records
Stopáž: 54:53
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.