OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už to budou téměř 3 roky, co jsem se tu rozplýval nad “erkovým” animákem, který převáděl do seriálové podoby krvavý komiks od Roberta Kirkmana, mimo jiné autora kultu zvaného “Walking death”. A teď je tu jeho druhá řada. Ta zachovává vše, kvůli čemu jsem si jedničku zamiloval. Netradičně pojatý pohled na svět superhrdinů, který lze přirovnat k superhrdinsky dekonstruktivním počinům, jakými jsou například The Boys. Současně nabízí dostatečně plastické postavy a originální příběh. I tak je ale pokračování v mnoha ohledech jiné.
Jestliže první série byla celkem jednoznačně rámovaná ústřední linkou hlavního hrdiny Marka a jeho otce Nylona Graysona / superhrdiny Omni-Mana, tak do druhé série vstupuje více elementů a díky tomu působí roztříštěněji. Lze na to ale nahlížet i tak, že během úvodní řady proběhlo představení hlavních figur a světa a nyní je prostor v něm rozehrát složitější příběhy. Komplikací je to, že i tady je nějaký pokus o hlavní rámování příběhu, kdy na počátku proběhne nějaká událost, ke které se příběh vrací na svém konci. Problémem je, že mezitím se stane tolik dalších a celkem významných příběhových linek, že k tomuto rámování za tu dobu trochu ztratíte vztah.
Co je ale naprosto fenomenální, je způsob, jakým seriál rozvíjí vedlejší postavy, jak pracuje s jejich vztahy a jaké otázky pokládá na stůl. Třeba i velmi praktického charakteru. Položila si například Lois Lenová otázku, jestli ji nemůže rozvášněný Superman nechtěně zabít při milostném aktu? Nikdy. Tady se to řeší. A řeší se i další specifika supráckých schopností a jejich dopady do života nebo mezilidských vztahů. Právě v tom je Invincible velmi “fresh”. Každá i sebemenší postava tu má nějaký zajímavý oblouk. Jedním z nich je například agent Donald Ferguson, což je prostě týpek v kvádru. Totální „enpísíčko“. Prostě takový archetyp agenta. I z takové figury dokázali tvůrci udělat postavu, která má hloubku, je v rámci možností velmi dobře prokreslená a čelí osudovým událostem, které vás zajímají. Současně se tvůrci krom vztahových linek nevyhýbají ani rodinným tématům, které taktéž prezentují se značně svojským nadhledem, ale současně i pro seriál specifickým realismem.
I díky tomu se seriál stává kultovním a jeho postavy začínají pronikat do mainstreamu. V současné době je již naplánováno pět sérií a kdo četl komiksy, může lehce odhadnout, co pravděpodobně bude následovat ve třetí řadě. Pokud komiksy nečtete, tak budete i z druhé řady možná nadšeni o to víc v tom ohledu, že se tu může stát „opravdu cokoliv“. Děj vás na nic nepřipravuje. Prostě na vás chrlí jednu událost za druhou. Chvílemi se dokonce může zdát, že je v tom určitá nahodilost, protože v jeden okamžik řešíte invazi mozkových parazitů, vedle toho rodinné patálie s matkou a následně čelíte situaci, kdy potkáváte svoje nejbližší v úplně jiné verzi reality. Je toho hodně co se děje a díky tomu může seriál působit trochu neposedně. Ale i to je vlastně zábavné, protože pokud neznáte komiksy, jednoduše nedokážete odhadnout, kam to celé spěje.
Velmi důležitý je tu i humor a easter eggy. V komiksu se Mark potkává například s hrdiny Marveláckého světa, do seriálu se na ně nepodařilo sehnat práva, ale i tak tam celkem dost vtipné narážky na jiná universa jsou. Současně je tu důležitá i „erkovost“. Čti: Pokud se dva superhrdinové mlátí, uvidíš otevřené zlomeniny a třeba i vyhřezlé vnitřnosti. S tím si tady opravdu tvůrci hlavu nelámou.
Pojďme se ještě podívat na jedno celkem zásadní plus a jedno mínus. Tím mínusem je bohužel animace. Ta se drží absolutního amerického standardu v podobných „žánrovkách“ a nenabízí vlastně nic navíc. Je v tom určitá míra konzervatismu, ale v současnosti, kdy animovaný Spiderman ukázal, kam až se dá s animákem zajít, to neobstojí, protože i komiksové publikum bude mít vyšší nároky. Tím plusem jsou pak herci, které dokázal producent Seth Rogen přivést k tomuto projektu. Pokud vizuální stránka nenabízí žádný nadstandard, tak herecký/dabérský ansámbl je přesným opakem. I méně významné charaktery, které rozhodně nemají tolik prostoru, dabují absolutní špičky. Najdete tu Waltona Gogginse, který aktuálně září v seriálu Fallout nebo Zacharyho Quinta. Navíc pro Stevena Yeuna, který propůjčuje hlas hlavní postavě Marka Graysona je to doslova dabérský koncert
Sečteno podtrženo. Druhá série působí trochu nesourodě v tom, kolik dějových linek současně rozehrává. Jde ale jen o přípravu na věci příští, a to je tu bohužel i trochu znát. Odvádí ale skvělou práci s charaktery a nabídne naprosto fenomenálně provedený dabing. Lze tedy jen konstatovat, že další série krvavého superhrdinského animáku pro dospělé se povedla a můžeme jen napjatě očekávat tu další.
Druhá série působí trochu nesourodě v tom, kolik dějových linek současně rozehrává, ale na druhé straně odvádí ale skvělou práci s charaktery a nabídne naprosto fenomenálně provedený dabing. Lze tedy jen konstatovat, že další série krvavého superhrdinského animáku pro dospělé se povedla a můžeme jen napjatě očekávat tu další.
7,5 / 10
Vydáno: 2024
Vydavatel: Amazon Prime
USA, (2023–2024), 6 h 42 min (Minutáž: 47–54 min)
Tvůrci: Robert Kirkman
Režie: Haylee Herrick, Sol Choi, Tanner Johnson, Dan Duncan, Jason Zurek
Předloha: Robert Kirkman (komiks)
Scénář: Helen Leigh, Robert Kirkman, Simon Racioppa, Matt Lambert, Adria Lang (více)
Hudba: John Paesano
Hrají: Steven Yeun, Madison Calderon, Taylor Dearden, J.K. Simmons, Sandra Oh, Chris Diamantopoulos, Grey Griffin, Lauren Cohan, Phil LaMarr, Tatiana Maslany, Lance Reddick, Stephen Root, Philip Solomon, Khary Payton, Ross Marquand, Jacob Tremblay, Fred Tatasciore, Zazie Beetz, Walton Goggins, Jason Mantzoukas, Gillian Jacobs, Melise, Sterling K. Brown, Peter Cullen, Daveed Diggs, Jay Pharoah, Ben Schwartz, Lea Thompson, Paul F. Tompkins, Nyima Funk, Dan Navarro, Seth Rogen, Andrew Rannells, Cleveland Berto, Cliff Curtis, Scoot McNairy, Reginald VelJohnson, Kari Wahlgren, Gary Anthony Williams, Zachary Quinto, Zehra Fazal, Clancy Brown, Mark Hamill, Kevin Michael Richardson, Rob Delaney, Rhea Seehorn, Calista Flockhart, Luke Macfarlane, Eric Bauza, Tim Robinson, Shantel VanSanten
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.