Vzhledem k tomu, že je kolega RIP ve vztahu k aktuálnímu číslu zinu Telepatie v gigantickém střetu zájmů, připadla úloha sepsat posudek na v pořadí 6. výtisk mně. Ovšem nerad bych úvodem navodil dojem, že se jedná o nějakou nepříjemnou povinnost. Na to toho 146 stránek vydání z letošního března nabízí až příliš mnoho zajímavého. Je tomu již nějaký pátek, kdy jsem naposled sepisoval rozbor některého z četných papírových zinů, ale zcela jistě to bylo ještě v časech, kdy se vedl pomyslný střet internet vs papír a kdy se těm druhým prorokoval spíše ústup ze slávy.

Čas však ukázal, že v případě tisku šlo spíše o přeskupování sil, než o úpadek pod tlakem neúprosného vývoje. A zatímco nové webové ziny příliš nevznikají, ty stávající řeší stárnutí svých kmenových redakčních členů a celkově na poli internetové metalové žurnalistiky evidujeme v posledních letech spíše stagnaci a snahu zachovat poslední zbytky staré slávy, na poli papírových zinů se děje pravý opak. Vznikají a často i stejně rychle zanikají nová periodika, nezřídka vedená velmi mladými zinaři. Mnohé stálice pravidelně vycházejí a přestože například nedávno zaniknul velmi dobře rozběhnutý Kids & Heroes, nabídka je více než solidní.

V tomto směru už možná příliš nepřekvapí fakt, že jádrem týmu Telepatie jsou i členové redakce webového zinu Fobia. Vlastně nic nemůže lépe demonstrovat skutečnost, že debaty na téma internet vs papír jsou dávno tytam. Na obsahu každého čísla je v dobrém slova smyslu znát, že mnozí jeho přispěvatelé mají zkušenosti i s publikováním na internetu. Tohle platí i pro aktuální sešit. Na jeho stránkách totiž nenajdete jedinou zbytečnou rubriku, článek či jakýkoliv jiný příspěvek. Roční periodicita velí soustředit se pouze na to podstatné. A tím zůstávají především rozhovory a nemalý prostor je již tradičně poskytnut i samotným hudebníkům, kteří nám prostřednictvím svých deníků dávají nahlédnout do zákulisí.

Ani samotné rozhovory rozhodně plochou nešetří a svým zevrubným pojetím se vymykají „tradičnějším“ periodikům, často nabízejícím pouze kratší PR rozhovory. Průřez zpovídaných věrně kopíruje filozofii webzinu Fobia, což znamená, že prostor dostávají v naprosté většině osobnosti z domácí scény. Disciplína, ve které je Fobia velmi silná a to možná ještě více platí i pro Telepatii. K tomu nejzdařilejšímu ze šestého čísla patří rozhovor se skupinou SLUT, který vedl šéfredaktor Petr Moletz. Pohled do divokých (nejen) hudebních devadesátek nebyl nikdy zábavnější, než prostřednictvím těchto historek ze života kapely pod major labelem.

Po tomto rozhovoru jsem vlastně skočil okamžitě poté, co jsem poprvé otevřel stránky aktuálního čísla. Na druhou stranu zde byly interview, které jsem vlastně původně nezamýšlel zkoušet, aby se z nich nakonec vyklubaly nesmírně zajímavá povídání. Typickým příkladem je zpověď Matěje Štěpána, jenž se z pozice bedňáka vypracoval až na šéfa největší české společnosti, zajišťující komplexní technický servis různých akcí, včetně koncertů a festivalů. Vskutku zevrubný a hlavně zajímavý pohled za oponu, který mi byl doposud neznámý a o kterém jsem si myslel, že o něm nepotřebuji nic vědět.

A takových interview na vás uvnitř výtisku čeká hned více. Vlastně záleží na vašich preferencích, protože spektrum zpovídaných je nadmíru široké a možná si většina čtenářů zpočátku řekne, že si prostě vybere jen to svoje. To by alespoň z mého pohledu byla chyba, protože právě ty zdánlivě nezajímavé články / rozhovory mi přinesly výbornou přidanou hodnotu. Mluvím hlavně o rozhovorech s kapelami mimo můj primární zájem – KURVY ČEŠI, PAČESS anebo DEZINFEKCE a stejně s různými, do té doby pro mě neznámými osobnostmi.

Jestliže jsem v úvodníku psal něco o střetu zájmu redakčního kolegy, tak něčím takovým by se dalo nazvat i interview se slovenským grafikem / kreslířem Davidem Kukolem, které vedl Petr Kolář. Onen střet spočívá ve faktu, že David vytváří plakáty pro oldschoolové metalové akce pořádané právě Petrem v jihočeském Písku. Střet zájmů v tomto případě zcela vítaný, neboť práce tohoto Slováka je velmi specifická a v případě posterů k jihočeským akcím i skvěle vystihující jejich ducha a atmosféru. Další článek, který jsem projel s chutí.

V dobrém slova smyslu trendem posledních let jsou i různé tour deníky anebo zápisky muzikantů. Na tomto poli boduje report redakčního kolegy a taktéž basáka DECULTIVATE Ondřeje „RIPa“ Helara z loňské letní tour po USA. Lze jej brát jako pozorovatelskou sondu do současného stavu amerických velkoměst anebo i také jako gurmánského průvodce po nevšedních veganských vývařovnách. Z jiného soudku je deníček rožnovského muzikanta Daniela Stibora, vystupujícího jak s kapelou CHOROBOPOP anebo sólově jako písničkář CTIB. Na toto čtení si vyhraďte větší než malé množství času, ale odměnou vám bude důkladné pojednání na téma „těžký a přesto spokojený život undergroundového umělce“.

Nejen aktuální číslo Telepatie má tu krásnou vlastnost, že vás nakonec přemluví i ke čtení obsahu, který jste původně přeskakovali, a tak ve výsledku nezůstane bez pozornosti jediná věta z jeho útrob. Takhle má vypadat časopis, který napoprvé prolítnete a zaměříte se na vaše highlighty, abyste postupně s narůstající chutí odkrývali jeho další zákoutí. Ten princip je v podstatě jednoduchý a spočívá v mravenčí práci ochotného a motivovaného týmu. Takového, jaký má Telepatie momentálně k dispozici. Zároveň zde došlo k přesnému podchycení podstaty papírového zinu s roční periodicitou. Věřím, že se to nezmění ani s dalším číslem i navzdory tomu, že několik přispěvatelů zápolí s nedostakem volného času a chřadnoucí motivací. Ale to my amatérští hudební pisálkové moc dobře známe všichni.