Skvělá zpěvačka, která na vrcholu kariéry přijala možná až příliš velkou výzvu. Angažmá u NIGHTWISH trvalo jen pár let a vznikla dvě alba. Anette Olzon se zpěvu na obou deskách poprala se ctí. Ať už důvody odchodu byly jakékoliv, faktem zůstává, že skalními fanoušky Tarji Turunen byla přijata vlažně a to si Holopainen nepochybně spočítal. Po odchodu se vrhla na sólovou dráhu, kterou musela kombinovat s rodičovskými povinnostmi, ale postupem času se do víru hudebního průmyslu vrátila a nový materiál začala vydávat v kratších rozestupech. Nutno podotknout, že si vždy dokázala vybrat dobré spolupracovníky a její alba nikdy nebyla špatná. Jak se to má s letošní novinkou „Rapture“?

Pod všemi skladbami stejně jako na předchozím albu „Strong" je jako autor podepsaný vedle Anette Olzon i Magnus Karlsson. Magnus je od roku 2008 stálým členem PRIMAL FEAR a jinak je to dvorní skladatel pro projekty sdružené okolo Frontiers Records. Jmenujme například PLACE VENDOME, HEART HEALER a různé kombinace jmen jako Kiske, Allen, Somerville nebo právě Olzon. Pro Anette je to s Karlssonem už jejich druhá společná spolupráce na samostatném albu. Předtím se ještě spolu potkali s Russellem Allenem na projektu ALLEN/OLZON, což bylo genderově vyvážené pokračování projektu ALLEN/LANDE. Předchozí „sólová“ alba, která vyšla pod jménem THE DARK ELEMENT, byla spoluprací s Jani Liimatainen (původně zakládající člen SONATA ARCTICA, později všude možně, v současnosti zakotvil v INSOMNIUM). Popová prvotina „Shine“, která vyšla po odchodu z NIGHTWISH, pak byla v režii zcela jiné party. Ono to občasné střídaní spolupracovníků je věc tvůrčímu vývoji prospěšná, Liimatainen a Karlsson mají dost odlišný rukopis a diskografie si tak zachovává různorodost.

Liimatainenovu stopu na severské scéně mám v oblibě, i v melodických svižných skladbách se neustále line ona finská melancholická linka a k THE DARK ELEMENT se občas rád vrátím. Na druhé desce „Songs The Night Sings“ bylo však patrno, že je třeba zavelet na změnu větru. Nikoliv však pro pokles kvality. Bylo to skvělé album, svižné, plné povedených skladeb s čitelnou melodií postavenou na charakteristickém projevu Janiho kytary a kláves, se střídmou orchestrací, ale také by se dalo charakterizovat jako NIGHT-ARCTICA. Anette se tak obloukem vrátila k hudbě, z jejíhož stínu se chtěla odpoutat.

Spoluprací s Karlssonem se Anette Olzon posouvá trochu jiným směrem, nejblíže asi jeho projektu FREE FALL. Magnus se vyžívá v bombastickém symfonickém metalu, jeho operu HEART HEALER nějak skousnout nedovedu a LANDE/ALLEN/OLZON duety až na pár titulních hitů nemají moc šťávu. Na druhou stranu v PRIMAL FEAR se spolu s Scheepersem a Sinnerem stále drží přímočarého metalového řemesla a navíc i předchozí sólovka s Anette byla vysloveně podařený materiál. Je tak nasnadě, že ho trojnásobná mamina dokáže srovnat do latě a vysvětlit mu, že hlavní je se držet nosného tématu a neutápět se ve studiových blbinách. Teda ono tam těch symfonických prvků bylo i tak dost, ale mělo to své místo a řád.

Ve vytyčeném směru pokračují i na „Rapture“. Patrný je větší důraz na kytary. Symfonické, sborové a další studiové efekty jsou stále přítomné v bohaté míře, možná ještě více než kdy dřív, ale přesně tam, kde mají být, tj. zvýraznění refrénů a silných momentů. Potemněla atmosféra. Dle vlastních slov Anette Olzon je každé její album o trochu temnější. Reflektuje tak to, že i svět potemněl, především v posledních letech. Album začíná výraznou chytlavou věcí „Heat The Call“. V mezihře si malou vokální roli střihne i její syn Mio. To jen ten klučina, který ještě coby plod údajně způsobil odchod své maminy z NIGHTWISH. Následuje singl „Rapture“, který je reprezentativní položkou aktuální tvorby. Pochodový rytmus, hutné riffy a teskná melodie vyřvávaná s naléhavostí v hlase, to je „Arise“, jeden z trumfů nové desky. Dle mého vkusu nejsilnější věc na albu se nachází ve skladbě „Cast Evil Out“, která stojí na chytlavém „hansenovském“ riffu, funkčně postavených změnách tempa a speed metalovém refrénu. „Hear My Song“ je jediná balada, vcelku vkusná se zajímavou gradací a současně i prezentací současného hlasového rozsahu. Závěr alba patří dvojici skladeb „Head Up High“ a „We Search For Peace“, kde dostane více prostoru chraplák hostujícího Johana Husgafvela a lépe tak vyniknout těžké rytmy a ponurá atmosféra.

„Rapture“ je nejtvrdší a nejtemnější v dosavadní diskografii Anette Olzon na sólové dráze. To by samo o sobě nemuselo být známkou kvality, ale ono je možná i nejlepší, samozřejmě záleží na vkusu. Obě alba THE DARK ELEMENT jsou dobrá, ale mají i svá vycpávková místa. Na „Strong“ se vydala hutnějším směrem a „Rapture“ už je pak ostrá jízda od začátku do konce postavená na skvělých nosných motivech s důrazem na kytarové řemeslo, bez hluchých míst a zvukově i produkčně vyvážená.