Hudba linoucí se z reproduktorů je tak pomalá, až chvílemi vyvolává dojem, že se musí úplně zastavit. Ale nezastaví, ve svém neuspěchaném rytmu pozvolna plyne dál. Plyne, či se jen líně převaluje na spodních vlnách basové linky. Hudba na pomezí doomu, psychedelie a ambientu, kterou tlačí kupředu pomalá a přesto výrazná rytmická sekce. Je minimalistická ve svém projevu a jen málo nástrojů o sobě dává vědět, občasné kytary, smyčce nebo klávesy si předávají doprovodné party. Nakonec ani malíři zádumčivých kreseb pestrou paletu nepotřebují. O to výraznější je zpěv, na kterém je kouzlo BLEAKHEART postaveno. Barevný, procítěný soprán vykresluje malebné melodie, chmurné nálady a neveselá témata. Celek funguje velmi dobře, ale chce to ty správné chvíle pro poslech.

„Silver Pulse“ je druhým albem americké kapely BLEAKHEART. Prvotina se nesla ve stejném zádumčivém pomalém rámci, místy byla rozháraná či neučesaná, ale jinak šlo rovněž o kvalitní poslechovou záležitost. Na „Silver Pulse“ svůj projev vypilovali, zvuk pročistili, jen atmosféra zůstala temná, černočerná. Texty jsou plné zmaru, zoufalství a beznaděje. Jak jinak. Na albu je pouhá šestice skladeb a něco málo přes půl hodiny i při svém pomalém tempu uteče velmi rychle, nechá-li se posluchač vtáhnout do kouzelných témat ponuré atmosféry.

To zvládá už úvodní „All Hearts Desire“, začínající nízko posazenými akordy, aby posléze přešla v piano doprovázející procítěný hlas. Hlas, který v závěru graduje na hraně mezi agresí a zoufalstvím. „Sinking Sea“ je poklidná, jak bezvětrná hladina vody. Působivá „Where I'm Disease“ předvádí nejniternější polohy mysli, psychedelická muzika plná silných okamžiků. „Weeping Willow“ je výrazná skladba s čitelnou melodií, která jako jediná má trochu svižnější rytmus a je i klíčem k tomuto ne snadno přístupnému materiálu. A tím klíčem se rozhodně vyplatí otočit a otevřít dveře do zešeřelého pokoje „Silver Pulse“.