Hudební svět je někdy nespravedlivý a hodně rychle zapomíná. Jsou totiž skupiny, které by měly tvořit dějiny stylů, ale tak trochu zůstávají zapadlé v minulosti a přes jejich výrazný vliv na vývoj hudebních proudů na ně dnes pomyslí málokdo. O to paradoxnější pak bývá, když někteří členové takových skupin po jejich konci prorazí a stanou se tak trochu celebritou díky fungování v nové verzi již zdaleka ne tak stylotvorného formátu. Za jednu z takových osob považuji jméno Josh Homme. Zřejmě hodně rockových fanoušků si teď vybaví QUEENS OF THE STONE AGE. Ano, to je ta "hlavní" skupina, díky které Josh zanechal svou stopu v hudebním byznysu. Kolik lidí si ale hned vzpomene i na KYUSS? Tu skupinu, kterou Homme v letech 1987 až 1991 pomáhal stvořit.

KYUSS vznikli původně jako SONS OF KYUSS, aby si následně svůj název zkrátili. V počátcích to byla lokální skupina z Palm Desert (Kalifornie), která hrála pro pár nadšenců takzvané "generator parties". Po debutovém albu "Wretch" (1991) se skupiny ujal producent Chris Goss a pomohl připravit druhou desku "Blues for the Red Sun" (1992), album pro KYUSS do jisté míry zlomové, přesto stále hodně poplatné kapely založené především na živém hraní ve spartánských podmínkách venkovních párty. Ale jméno si na něm kapela udělala a tak se čekalo, co bude dál.

Jenže vydání třetího alba "Welcome To Sky Valley" provázely nepříjemné trable. Materiál nahraný již v roce 1993 měl původně vyjít hned v lednu 1994 u Chameleon Records, ale jelikož tahle značka v listopadu 1993 zhasla, nakonec deska vyšla po odkladech u Elektra Records (tehdy ještě nepatřili pod Atlantic Records Group) téměř rok po dokončení. Materiál tedy v době vydání už nebyl až tak neznámý, skladba "Demon Cleaner" se dostala na sampler k Foundations Forum 93, skupina navíc skladby prezentovala na svých koncertech, a jelikož byli KYUSS dokonce předskokany na turné METALLICA, tak se zřejmě dostaly k dost širokému publiku. A možná i díky srovnávání s BLACK SABBATH bylo "Welcome To Sky Valley" mnohými hodně očekávané album.

Po slušných ohlasech předchozí desky "Blues for the Red Sun", díky které se KYUSS vyhoupli z Palm Desert undergroundu do obecného povědomí a jež znamenala jednu z prvních nahrávek vůbec, jež se dá označovat slovy stoner rock, se čekalo nastolení pravidel a definování nové stylové tváře. KYUSS se vymanili z lokálního bahna pouštních večírků, ale neuhnuli a hlavně neohnuli se před širším světem, jejich hudba zůstala plná psychedelické nepřístupnosti a tak trochu rezervovaně se zachovali i ke zvukové stránce, která si udržela značnou temnotu, což je patrné především ve chvíli, kdy se na konci alba ozve úplně jinak zvukově modulovaný skrytý track "Lick Doo". Na "Welcome To Sky Valley" jinak zůstal zvuk drsný jako smirkový papír, drhne to a rezonuje. Chris Goss jako producent prý chtěl zachovat zvukovou sílu živých vystoupení, tu auru jedinečnosti, která skupinu provázela. Těžko říct, zda na dusivou atmosféru, která z nahrávky jednoznačně sálá, měl vliv i baskytarista Scott Reeder z THE OBSESSED, který v sestavě nahradil Nicka Oliveriho.

Jestliže na debutu "Wretch" se dalo zaznamenat ovlivnění tehdy populární grunge vlnou a v následném "Blues for the Red Sun" mnozí asi hlavně chtěli slyšet nádech BLACK SABBATH, "Welcome To Sky Valley" jako by se proti tomu vyhranilo a KYUSS symbolicky bouchli do stolu. Nejsme žádní zasr.ní BLACK SABBATH, tohle je naše hudba, se srovnáváním jděte do ... Tak to na mě alespoň zapůsobilo, když jsem tehdy s nahrávkou přišel do styku. A otevřeně musím přiznat, že jsem z toho v první chvíli příliš nadšený nebyl. Grunge jsem měl rád, jeho naštvanou a emotivní útočnost i bolestnost, stejně tak doomově melodickou tvář BLACK SABBATH. A něco mezi tím jsem očekával od KYUSS. Jenže těm byly má očekávání někde u zadnice. A tak jsem se s albem musel trochu poprat. A kdo zvítězil? Troufnu si tvrdit, že KYUSS tím jak si mě nakonec získali a já tím, že jsem si jejich vizi dokázal užít.

Album zdánlivě složené jen ze tří dlouhých kompozic ve skutečnosti obsahuje deset skladeb plus krátký skrytý track na konci. Skupina to ale poslepovala ve snaze, aby posluchač musel vnímat album jako celek. To byl zřejmý koncepční záměr. Přesto jsou jednotlivé kousky celkem snadno oddělitelné a ve výsledku zde nejsou epické megastruktury, ale prostě a jednoduše logické, i když značně mnohotvárné, skladby. Josh Homme jako hlavní tvůrce zde dokázal strhnout i ostatní a jeho souhra především s bubeníkem Brantem Bjorkem byla perfektní. Vlastně to bylo naposledy, kdy tito dva dokázali tvořit společně, než se jejich vztah vyhrotil a skončil brzy po vydání alba Bjorkovým odchodem a v podstatě značnou nenávistí. To ale pro "Welcome To Sky Valley" naštěstí ještě neplatí. A tak se z alba na posluchače tlačí vlna masivní hudby.

Silová úvodní "Gardenia" je otvírák jak se patří, kromě výborné kytary plné rezonujících riffů a hvízdavých výjezdů, na čemž je ostatně postavená, ukazuje i Reederův přínos, jehož basa nádherně bublá především v klidnějších jakoby jamujících pasážích. Instrumentálka "Asteroid" pak střídá kontrastní psychedelii s drtícími riffy, které se valí jako nezastavitelná lavina. Už v té chvíli jsem měl tenkrát poprvé jasno, že tohle nebude láska na první poslech. I když "Supa Scoopa and Mighty Scoop" díky svému švihu, zajímavým vokálům a výraznější melodice nabídla větší přístupnost. Tedy až na ten "roztrhaný" závěr. A v podobném duchu pak album pokračuje, tuhé a dusivé kousky střídají místa plná nervní psychedelie nebo lehkosti, viz třeba akustická uvolněnost a baladičnost "Space Cadet", která následuje po výbušné "100°", jejíž síla jako by se snažila vyrvat temnotu ze země. Ikonická "Demon Cleaner" je pak skladbou, která definuje samu podstatu stoner rocku. Je v ní vše, typický odér vokální zatuchliny stejně jako rotující rytmický parní válec, který rozdrtí vše co neuhne z cesty. Zde se Reeder a Bjork dokonale doplňují. Současně si při jejím poslechu člověk uvědomí, jak silné bylo i předchozí album skupiny, neboť například takový kousek "50 Million Year Trip (Downside Up)" si s touto šlehou v ničem nezadá. Pravidla prostě skupina nadefinovala již dříve, na "Welcome To Sky Valley" je pouze dotáhla do konečné fáze.

I zbytek alba je plný rozervaných kontrastů, vibrující rify "Odyssey" jako by skupina v podivné křeči rdousila silnou nervní roztěkaností, až skladba podlehne burácivé síle a propadne do halucinačního transu. Trochu vyrovnání a nadechnutí přináší silově přímočará rychlovka "Conan Troutman" a "N.O." nabídne ukázku z tvorby ACROSS THE RIVER, skupiny, ve které Scott Reeder také hrál. Závěrečná (tedy pokud nepočítám konečný skrytý dovětek "Lick Doo") "Whitewater" jako by byla pomyslný sumář, který zrekapituluje vše podstatné z předchozích skladeb. To co tvoří album jedinečným i do jisté míry kontroverzním, neboť to není hudba lehce stravitelná a už vůbec ne vlídná. Tak jsem to alespoň vnímal tehdy po jejím vydání a i dnes je pro mě "Welcome To Sky Valley" albem trochu náročným, které nejsem schopen poslouchat jen jako zvukovou kulisu. Na to je příliš sugestivní a temné. Ale tak už to s výjimečnými deskami bývá.

Další krátké pokračování KYUSS (rozpadli se v roce 1995 prakticky hned po vydání dalšího alba "...And the Circus Leaves Town"), ale především následné hudební směřování členů skupiny by stačilo na hodně obsáhlý profil, možná přímo seriál. To, že rozchod neproběhl v klidu a přátelsky, stačí doložit soudními spory, které následovaly ve chvíli, kdy se Brant Bjork, Nick Oliveri a John Garcia pokusili oživit staré časy projektem KYUSS LIVES! Josh Homme reagoval ostře a přinutil je ke změně názvu na VISTA CHINO. Inu nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a někdy se potrhané vztahy prostě slepit nedají, i když mezitím uběhne téměř dvacet let. Každopádně to nic nemění na faktu, že tehdy v roce 1994 spatřilo světlo světa album, jež si troufnu označit za průkopníka následného proudu stoner rock/metalových nahrávek.