Není tomu ani rok od poslední válečné výpravy do bájné Středozemě. Jen jedna zima uběhla a skupina výstředních dobrodruhů vydává své druhé album z až příliš známého prostředí. Opět je slyšet mohutný válečný řev z tisíce skřetích hrdel snažících se přehlušit jemný hlásek elfí víly. Opět jsou slyšet bubny Morie a řinčení zbraní. Jinými slovy BATTLELORE vydali další várku fantasy nářezu. To by samo o sobě mohlo vypovídat o značné skladatelské potenci… ale.

Ale ten, kdo slyšel album předchozí, zde po celou dobu zažívá deja-vu (že by chyba v matrixu?). Nicméně asi ne všichni počin předchozí slyšeli, tak by si hudba v podání BATTLELORE jisté přiblížení zasloužila. Inu, představte si jednoduchý kytarový rif, pořádně nabroušený, ne příliš nápaditý, ale o to syrovější, hraný dostatečně rychle a pochopitelně s rychlým a hutným rytmickým doprovodem. Když tento hudební motiv doplníte o rytmický, nakřáplý skřetí zpěv, tak máme jednu část hudební složky, tu větší. Druhá část těží jakoby z druhého extrému. Představte si nenáročné klavírní téma v popředí středně tempého rytmu, vkusnou melodii doplněnou o ženský zpěv, snažící se vyvolat dojem elfí víly (ouha…).

Tyto dvě části jsou pak po různu promíchány a doplněny o různé syntetizátorové vychytávky a to je v podstatě všechno. Dovolím si zde citovat klasika (neboli sebe v recenzi na minulé album): „Dalo by se mluvit o pěkném kontrastu, jenže přechody mezi jednotlivými pasážemi jsou mnohdy příliš ostré, působící až křečovitě. Hudební motivy se sice prolínají, ale melodický doprovod se hned ztratí pod salvou kytarových řezníků. Postrádám zde harmonii, logickou návaznost, i když klávesy zachraňují co se dá. Ani příliš velká instrumentální nápaditost se pod salvou všemožných zvuků nenachází, chybí mi tam nosný motiv, který by byl dále rozvíjen.“ To co platilo pro album předchozí, platí bez výhrad i pro nové. Nicméně na „...Where The Shadows Lie“ se i tak daly najít dvě až tři chytlavější skladby, „Sword´s Song“ se celý utápí v nevýrazné šedi. Stále to samé dokola. Kladu si otázku, zda má tohle smysl, zda by nebylo vhodnější na novém materiálu pracovat déle ?

Booklet je opět ozdoben obrázkem od Teda Nasmithe a hudebníci si opět navlékli masky tvorečků z Tolkienova světa. Posledně to bylo alespoň zajímavě ztvárněné, nyní mě nenapadá jiné slovo než kýč. O textech se nemá smysl rozepisovat, přečtěte si „Návrat Krále“. „Sword´s Song“ je v hudbě BATTLELORE krok zpět, přinejlepším přešlapování na místě. Vyskytne-li se někde pěkné klavírní či akustické téma, je hned zadupáno do země monotónními rify. Ani jeden ze zpěváků se do svého projevu nesnaží dát trochu emocí, povzbudit skomírající atmosféru. Jde o padesát minut veskrze nudného poslechu. Kdyby si tuto hudbu přeci jenom někdo chtěl poslechnout, doporučuji album předchozí, neb je přeci jenom nápaditější.