KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není tomu ani rok od poslední válečné výpravy do bájné Středozemě. Jen jedna zima uběhla a skupina výstředních dobrodruhů vydává své druhé album z až příliš známého prostředí. Opět je slyšet mohutný válečný řev z tisíce skřetích hrdel snažících se přehlušit jemný hlásek elfí víly. Opět jsou slyšet bubny Morie a řinčení zbraní. Jinými slovy BATTLELORE vydali další várku fantasy nářezu. To by samo o sobě mohlo vypovídat o značné skladatelské potenci… ale.
Ale ten, kdo slyšel album předchozí, zde po celou dobu zažívá deja-vu (že by chyba v matrixu?). Nicméně asi ne všichni počin předchozí slyšeli, tak by si hudba v podání BATTLELORE jisté přiblížení zasloužila. Inu, představte si jednoduchý kytarový rif, pořádně nabroušený, ne příliš nápaditý, ale o to syrovější, hraný dostatečně rychle a pochopitelně s rychlým a hutným rytmickým doprovodem. Když tento hudební motiv doplníte o rytmický, nakřáplý skřetí zpěv, tak máme jednu část hudební složky, tu větší. Druhá část těží jakoby z druhého extrému. Představte si nenáročné klavírní téma v popředí středně tempého rytmu, vkusnou melodii doplněnou o ženský zpěv, snažící se vyvolat dojem elfí víly (ouha…).
Tyto dvě části jsou pak po různu promíchány a doplněny o různé syntetizátorové vychytávky a to je v podstatě všechno. Dovolím si zde citovat klasika (neboli sebe v recenzi na minulé album): „Dalo by se mluvit o pěkném kontrastu, jenže přechody mezi jednotlivými pasážemi jsou mnohdy příliš ostré, působící až křečovitě. Hudební motivy se sice prolínají, ale melodický doprovod se hned ztratí pod salvou kytarových řezníků. Postrádám zde harmonii, logickou návaznost, i když klávesy zachraňují co se dá. Ani příliš velká instrumentální nápaditost se pod salvou všemožných zvuků nenachází, chybí mi tam nosný motiv, který by byl dále rozvíjen.“ To co platilo pro album předchozí, platí bez výhrad i pro nové. Nicméně na „...Where The Shadows Lie“ se i tak daly najít dvě až tři chytlavější skladby, „Sword´s Song“ se celý utápí v nevýrazné šedi. Stále to samé dokola. Kladu si otázku, zda má tohle smysl, zda by nebylo vhodnější na novém materiálu pracovat déle ?
Booklet je opět ozdoben obrázkem od Teda Nasmithe a hudebníci si opět navlékli masky tvorečků z Tolkienova světa. Posledně to bylo alespoň zajímavě ztvárněné, nyní mě nenapadá jiné slovo než kýč. O textech se nemá smysl rozepisovat, přečtěte si „Návrat Krále“. „Sword´s Song“ je v hudbě BATTLELORE krok zpět, přinejlepším přešlapování na místě. Vyskytne-li se někde pěkné klavírní či akustické téma, je hned zadupáno do země monotónními rify. Ani jeden ze zpěváků se do svého projevu nesnaží dát trochu emocí, povzbudit skomírající atmosféru. Jde o padesát minut veskrze nudného poslechu. Kdyby si tuto hudbu přeci jenom někdo chtěl poslechnout, doporučuji album předchozí, neb je přeci jenom nápaditější.
4 / 10
Kaisa Jouhki
- zpěv
Patrik Mennander
- zpěv
Jyri Vahvanen
- kytara
Jussi Rautio
- kytara
Maria
- klávesy,flétna
Miika Kokkola
- basa
Henri Vahvanen
- bicí
1. Sons Of Riddermark
2. Sword's Song
3. The Mark Of The Bear
4. Buccaneers Inn
5. Attack Of The Orcs
6. Dragonslayer
7. Khazad-Dűm pt. 2 (Silent Caverns)
8. Horns Of Gondor
9. The War Of Wrath
10. Forked Height
11. Starlight Kingdom
12. The Curse Of The Kings (bonus)
Sword´s Song (2003)
...Where The Shadows Lie (2002)
Dark Fantasy (promo) (2000)
Warrior's Tale (promo) (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 46:42
Produkce: Miitri Aaltonen
Studio: Music Bros-Studios
Neni to zly, rekl bychi lepsi nez predchozi album.. ale ten zvuk, achjo. EDIT (po case..): Tri body dolu. Viz predchozi album.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.