Neodolal jsem. Po zhlédnutí nedávného šťavnatého seriálu FALLOUT jsem začal hledat, čím bych se po posledním díle „dokrmil“. Hledal jsem nějaký dezert ze stejného ranku. Jako fanoušek prvních dvou her od Interplay productions se samozřejmě přímo nabízelo zahrát si jedno z pokračování této kultovní série. Ovšem kterou hru vybrat? FALLOUT 3 díky grafice propadl sítem hned první. Grafika vypadala opravdu obstarožně a patnáct let staré recenze rozhodně nebyly vždy nejnadšenější. Toto prokletí zlomila až v roce 2010 hra FALLOUT: NEW VEGAS, která má doteď pověst nejlepšího dílu série. Avšak i tady jsem nedokázal překousnout nános prachu, a tak jsem skončil u FALLOUT 4 v edici Game of the Year, tedy s mnoha DLC. Ostatně nedávno jsem tu recenzoval jinou hru, k níž jsem se vrátil a, ačkoliv vyšla před celou jednou dekádou, hra v podstatě splňovala standardy dnešních dní a já byl vlastně velmi spokojen.

Nicméně FALLOUT 4 není zcela tak tento příklad. Ale to předbíhám. Pojďme se na hru podívat od začátku. Příběh začíná mnohem zajímavěji, než jsem očekával. Hlavně proto, že postava, za kterou hrajete, se narodila ještě ve starém světě. Prolog odehrajete ještě v době před jadernou katastrofou. A pak to vybuchne. Shodou okolností jste ale získali místo ve vaultu, takže hurá! Při „dni D“ se běžíte s manželkou (nebo manželem – podle toho, za jakou postavu hrajete) schovat do kýženého vaultu 111, jenž vám má být bezpečným útočištěm. Předpokládám, že pro vás nebude překvapením fakt, že v každém z vaultů probíhá nějaký pokus na lidech, o kterém jeho obyvatelé zpravidla nic neví.

Vault 111 má to specifikum, že jeho obyvatelé jsou zmraženi s cílem rozmrazit je v daleké budoucnosti. Vaše postava je rozmražena až nějakých 210 let poté, co svět nahoře zasypaly atomovky. Má to jednu nevýhodu. Při prvním rozmražení vám unesou syna a zabijí druhou polovičku. A vy ze své kryospánkové kapsle jen bezradně přihlížíte. Pak vás opět zmrazí. Netušíte, na jak dlouho. Když se konečně vymaníte z kryospánkové komory a dostanete se z opuštěného vaultu na „denní světlo“, nestačíte se divit. Svět se změnil.

První motivace je jasná. Zjistit, co se stalo vašemu synovi a pomstít smrt své ženy/muže. Svět je rozlehlý a na to, že by mělo jít vlastně o pustinu, je celkem bohatý v tom, co vás může potkat. Od zmutovaných zvířat i lidí až po tábory různých raubířů, kteří mají zálusk na vaše vybavení. Jsou tu ale také skupiny lidí, již chtějí žít v míru nebo po vás budou chtít nějakou službu. Úkoly jsou rovnoměrně rozložené mezi ty, jež jsou fádní a generické, a pak ty, které jsou zajímavou výzvou a často i dobře napsaným samostatným příběhem. Kousek od vašeho krytu se k vám přidá první společník. Pes Dogmeat. Ostatně to je reference už na první Fallout, kde se k vám čtyřnohý společník stejného jména mohl také přidat. Postupně budete nacházet tu lidské tu méně lidské postavy, které s vámi mohou cestovat. Mnohé z nich mají i celkem dost zajímavé backstory. V tomto ohledu je FALLOUT 4 napsán opravdu bravurně a některé příběhy jsou fakt silné a propracované. Kamarádi, co se k vám přidávají, navíc dokáží specifickým způsobem ovlivňovat některé úkoly, jež ve světě plníte. Každý nich má navíc speciální schopnost, kterou můžete také získat, pokud si budete se svým parťákem rozumět. A i to je unikátní. Každé postavě imponuje něco jiného. Jedné se například bude líbit, když s ní budete hodně cestovat a u toho brát drogy, jiné se bude líbit, když budete pomáhat zvířátkům. Úplně jiná bude milovat, když budete používat powerarmor (speciální brnění) a jiná to samé bude nenávidět.

Obecně společníky vřele doporučuji, za většinou z nich je opravdu nějaká zajímavost. Tím jsem se ale stočil jen k jedné maličkosti, kterou FALLOUT nabízí, a těch věcí, co v jeho světě můžete dělat, je opravdu hodně. Plnit hlavní mise, plnit vedlejší mise, ale i tvořit svoje vlastní vesnice, zabezpečovat je proti nájezdům a starat se o lidi, kteří tam žijí. Pokud nehrajete survivor mode, ale klasickou hru, tak vás k tomu nic nenutí a je zcela na vás, čím ve světě budete trávit čas. Já šel po příběhu. Časem zjistíte, že ve prostoru FALLOUTu existuje několik silných frakcí, které usilují o nadvládu nad zdivočelou zemí. Hra tak před vás staví rozhodnutí, která celkem zásadně mohou ovlivnit, kdo se ve světě ujme vlády a jak to celé bude vypadat.

Celá mapa je situovaná do okolí města Boston, takže ačkoliv se hra odehrává v alternativní realitě, tak narazíte na reálné lokace jako je Bunker Hill Monument nebo Boston Custom House. Svět je celkem slušně zaplněn malými tábory banditů, tu méně tu více opuštěnými továrnami, vesničkami a dalšími objekty, díky kterým máte pocit, že to v Pustině celkem žije. Funguje tu střídání dne a noci i počasí a musím říci, že to má celkem silný dopad na to, jak vnímáte prostředí. V noci se můžete řídit nejen podle zvuků například vzdálené střelby, ale i prostřednictvím světel ohňů. Můžete prozkoumávat stanice metra, opuštěné kostely, industriální haly, sklepy i další vaulty, které po cestě naleznete. V tom hře nelze téměř nic vytknout. Kritizovat však lze například AI nepřátel nebo jejich opakování. V druhé polovině hry pro mě vlastně už žádný „enemák“ nebyl výzvou a to jsem ani nevyužíval toho, že bych si nějak významněji upravoval zbraně. Fungoval jsem s tím, co mi hra dala.

V tom je možní i další výhoda nebo nevýhoda FALLOUTU 4. Záleží na úhlu pohledu. Je velmi mnoho možností, co tu můžete dělat a jak to budete hrát. Současně je tu opravdu mnoho věcí, které hra umožňuje, ale nijak vás nenutí tyto možnosti využívat. Já si třeba velmi „neoblíbil“ powerarmory. Tedy brnění, které si oblečete a stane se z Vás v podstatě takový malý mechwarrior. Nelíbilo se mi, jak se v powerarmoru hýbete. Stejně tak jsem se nějak nenašel v „kraftění věcí“ a tak jsem jen bral z velmi širokého portoflia nalezeného gearu, aniž bych si výbavu nějak upravoval.

Za co ale hru rozhodně kritizovat lze je například inventář a hlavně pak loadingy. U deset let staré hry bych neočekával, že i na poměrně nabušené sestavě zvládající současné herní novinky, budu i několik desítek sekund zírat na loadingovou stránku, když přecházím s lokace do lokace. Zvláště, když na grafice a jejích detailech je více než vidět jejich vousatost. Obličeje jsou gumové a detaily v prostředí v dnešní době už pořádně omšelé. Vizuálem vás dnes FALLLOT 4 už moc neohromí. Nutno dodat, že ani neurazí. 

Díky edici Game of the Year jsem měl možnost se dotknout téměř všech rozšíření, které velmi přirozeně oživují svět. Nejvíce na mě asi zapůsobilo rozšíření Far Harbor, jenž nabízí hned celý nový ostrov, který má lovecraftovskou atmosféru a celkem dlouhou samostatnou příběhovou linku, ve které stejně jako v hlavní hře řešíte spory mezi jednotlivými skupinami obyvatel, jež na ostrově žijí. Krom bojů s novými enemáky, společníků a hledání dosud neviděného vybavení tu najdete i celkem zajímavou logickou mezihru.

Poněkud ambivalentní postoj mám k hudbě. Přijde mi, že hudbu skládaly nejméně tři různé týmy s naprosto jiným zadáním. Některé části jsou ambientně znepokojivé, jiné plné triumfálních žesťových výpadů, jež vykrádají hudbu ze starého Batmana. Diverzita přístupů je tak velká, že na mě působila v některých chvílích až rušivě. Ale možná mám na tuto stránku her až příliš velké nároky.

Pojďme si to nějak shrnout. Po dohrání jsem vlastně spokojen. FALLOUT 4 mi příjemně prodloužil étos seriálu. Trochu mě překvapilo, že celkový obraz světa se od prvních dvou dílů změnil, ale to se se změnou vydavatele a tvůrce koncepce hry dalo očekávat. Na hře je znát její věk a trochu zamrzí, že ani po deseti letech není ve stoprocentním stavu. Za rozumnou cenu však nabízí opravdu hodně zábavy a obsahu. Nezbývá než držet palce pátému dílu, který u Bethesda Softworks získává stále vyšší prioritu.