Touha hrát muziku ze starších časů zde byla asi vždy, ale pořádnou akceleraci si užila hlavně v posledních letech, kdy se může zdát, že v rockové, potažmo metalové muzice už bylo vše zásadní vymyšleno a teď už se hraje jen o to, kdo to zásadní dokáže uchopit alespoň trochu originálně po svém. Anebo se originalita hodí za hlavu, vezmou se staré (metalové) učebnice a jede se přesně podle nich. Oblíbené tvrzení internetových konspirátorů o té pravdě, která je někde uprostřed by se alespoň v tomto případě dalo celkem s úspěchem aplikovat i na tu mohutnou vlnu kapel, které se v roce 2024 rozhodly hrát podle notně historických notových zápisů. Tedy alespoň v případě amerických WARLORD nutno dodat, že si tyto zápisy sami zhotovili už někdy na počátku osmdesátých let a nehodlají na nich nic měnit.

Zbylá dvojice z tohoto výběru je už však přesně v intencích předchozích. Švýcarští KING ZEBRA jsou s tou pravdou někde uprostřed hlavně díky ústřední personě Ericu St. Michaelsovi, jenž si coby veterán švýcarské hardrockové scény své odehrál už v minulosti, aby pak tyto své zkušenosti zúročil v projektu, který až překvapivě zkušeným způsobem servíruje hairmetalové menu vysoké kvality. Úplnými nováčky nejsou ani chilští LUCIFER'S HAMMER. Ti vznikli v roce 2012, tedy v době, kdy už záliba v historickém metalu nabírala na obrátkách.

Každá ze tří zde zastoupených nahrávek tak jiným způsobem přehrává letité postupy a o každé se dá říct, že tak činí velmi dobrým způsobem. Tyto nahrávky zároveň dokazují životaschopnost retra, které se ve schopných skladatelských a muzikantských rukách dokáže proměnit v kvalitní muziku, jež má stále co říct. A věříme, že v této oblasti budeme mít co říct i my a tedy tento článek budíž první nadílkou zaměřenou na žánrové sféry uvedené v jeho titulku.

Pokud byste si jednotlivá alba chtěli poslechnout, či je ohodnotit anebo zhlédnout videa, klikněte na odkaz „Další informace“, který najdete u informaci o vydavateli a datu vydání pod recenzí každého alba.

WARLORD - Free Spirit Soar

Američtí WARLORD jsou svým způsobem záhadnou kapelou. Své počátky datují někam na začátek 80. let, kdy zároveň v poměrně rychlém sledu v letech 1983 a 1984 vydávají 1 EP a debutové album, aby se poté poprvé rozpadli, respektive odmlčeli na dlouhých 16 let. V různých intervalech pak povstávají, aby se zase uložili k hibernaci. Uvidíme, jakého trvání bude mít současný reunion. Ten po 11 letech přinesl i nové album, které je teprve jejich pátým řadovým, počítáme-li i znovunahrané starší skladby, jež v roce 2015 vyšly pod názvem „The Hunt For Damien“.

Skupina však i navzdory různě dlouhým pauzám zůstává po celé 4 dekády naprosto konzistentní ve svém tvůrčím projevu. Pro WAROLD jakoby se čas zastavil právě někde v jejich počátcích a vy si vlastně pokaždé můžete být jisti, že se bude navazovat přesně tam, kde se minule skončilo. Letošní album je dalším přesně zapadajícím dílkem do této skládanky, jejíž výsledný obraz je už dopředu jasný. Epický heavy metal zámořského střihu je v jejich podání prost patosu a pompy, typických spíše pro evropské kapely. Zvuk kytar je spíše jemnější a i když se zase ne tak zřídka ozvou masivnější kytarové riffy, produkce je umravní tak, aby příliš nevyčnívaly od zde výrazně zastoupených kláves.

Melodické linky evokují silnou nostalgii časů (ne)dávno minulých. Nejeden motiv balancuje na pomezí kýče, ale jako celek je album vlastně velmi vkusným 3d modelem těžkého kovu, jak jej kdysi hrály hromady kapel v USA a vlastně jak se jej pokoušejí hrát i jejich dnešní mladší následovníci. Metalové album, které evokuje pokoj a klid, určuje si svůj vlastní čas a prostor a ve svém svěřepém ortodoxním pojetí je vlastně velmi sympatické.

High Roller Records / 10. května 2024 / Další informace

KING ZEBRA - Between The Shadows

Naprosto svěží kooperaci letité zkušenosti a odhodlaného mládí předvádějí na svém druhém albu švýcarští KING ZEBRA. Onu zkušenost zde prezentuje zpěvák Eric St. Michaels, jenž svého času třímal mikrofon u švýcarské hardrockové legendy CHINA. Před pár lety se obklopil mladšími hudebníky a vrhnul se do víru rodící se scény skupin přísahajících na metalové osmdesátky. Tedy zde bych s pojmem metal přeci jen příliš nežongloval. Album „Between The Shadows“ je totiž hlavně dokonalým teleportem někam do poloviny osmé dekády na (severo)americkém kontinentu.

V dáli se tyčí horizont se zapadajícím sluncem, před ním nekonečná silnice a po ní se v nadupaném sporťáku řítí drsnej správňak po boku s vnadnou krasavicí, jež na něm může oči nechat. Scéna z běčkových akčňáků, které jsme všichni hltali z videokazet a do které zní burácející refrén některé ze skladeb od … KING ZEBRA. Tady něco nesedí. Vlastně sedí. Švýcaři jedou nefalšovaný a čistokrevný glam / hair metal zbavený jakekoliv moderny a, zatraceně, jedou ho počertech dobře! Těch 36 minut vyčleněných pro „Between The Shadows“ je čas ztrávený doslova v nekonečném proudu tak chytlavých a zdařilých refrénů, že tomu prostě nejde nijak čelit. Nějaká kritika na nepůvodnost by se nakonec možná krkolomně dala zformulovat, ale tady by to prostě byla jen střelba slepými. Pětice z Curychu má tuto muziku doslova pod kůží, chápe její podstatu a, co je hlavní, oplývá velmi dobrým songwritingem.

Pecky jako „Children of The Night“, „Wicked“, „Dina“ anebo vlastně kterákoliv další z této kolekce sice slávu Sunset Stripu už nevrátí, ale když už nic, tak rozhodně dokáží životaschopnost této muziky i ve dvacátém prvním století. Možná se i přesto nakonec zeptáte, proč si místo toho nepustit raději originál? Fajn, proč ne, ale já jsem přesvědčen, že zrovna takováto nahrávka uspěje i sama o sobě i přestože čerpá z práce mnohem slavnějších kolegů. Čerpá, nikoliv kopíruje a to je právě ten rozhodující rozdíl!

Frontiers Music / 12. dubna 2024 / Další informace

LUCIFER'S HAMMER - Be And Exist

Asi úplně nejblíže ke klasickému heavy metalu mají z trojice v tomto článku zastoupených kapel LUCIFER'S HAMMER z Chile. A to počínaje záměrně archaickým plechovým zvukem kytar, přes výrazné heavymetalové melodické linky a konče stavbou jednotlivých skladeb, ve kterých se mísí epika s klasickou písničkovou kompozicí.

Produkce jejich čtvrtého alba se plně nese v intencích ozvěn 80. let a nástupu NWOBHM. Kovově vibrující kytary a výrazné bicí coby reminiscence starých časů fungovaly už na předchozích nahrávkách, přičem rozdíl mezi tou minulou a současnou není příliš veliký. Jihoameričané plynule navazují na 3 roky staré album „The Trip“ a prozatím je nic nenutí revidovat svůj dosavadní styl. Ten totiž nepřestává generovat slušné skladby, ze kterých milovníkům progrese asi naskáčou alergické vyrážky, zato staromilce pohladí na duši.

Já osobně se příliš nekloním ani k jedné straně a spíše si užívám těch dobře šlapajících fláků, které navíc nabídnou i příjemně sugestivní atmosféru metalu podle starých a stále platných osnov. Prakticky vše zde dobře sedí. Od patřičně stylových, srdceryvných a procítěných, nikoliv však patetických vokálních partů. Přes velkorysou zásobu slušných riffů a melodií, až po již vzpomenutý podařený pokus o dobovou produkci v modernějším hávu.

Dying Victims Productions / 14. června 2024 / Další informace