OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klišovitý název kapely ve spojení s krajinou jejího původu na první pohled vzbuzuje obavy, že v zemi našich západních sousedů opět povstala další z nekonečného zástupu skupin, snažících se přiživit na momentální popularitě heavy metalu. Opak je však pravdou. Tvorba mladé německé smečky BATTLESWORD se týká definice „pravého metalu“ jen zčásti, spíše přesně splňuje všechna kriteria, která jsou požadována v rámci stylu zvaného melodický death metal.
Základy BATTLESWORD byly položeny teprve nedávno, přesněji na počátku roku 1999. První nesmělé krůčky našich bojovníků v podobě demosnímku „Crusade Of Steel” zaujaly místní podzemní label Neon Knights natolik, že skupině byla nabídnuta nahrávací smlouva. Hned z kraje nutno konstatovat, že svojí šance se BATTLESWORD chopili velice rázně a k náročnému úkolu přistoupili zodpovědně. Výsledkem je první dlouhometrážní atak o 10 zastávkách s názvem „Failing In Triumph”.
Působivé intro přináší vzdálené zvuky bitevní vřavy. Řinčení zbraní mísící se ze zoufalým řevem umírajících nás uvádí do mystického světa BATTLESWORD. Od první skladby „Chapter II” je jasné, že němečtí mladíci dobývají téměř stejná území, jako kdysi před lety Vikingové AMON AMARTH. Válčí se tedy pomocí střednětempého heavy/death metalu švédského střihu s přijatelným podílem za srdce chytajících melodií, valivých drtících riffů a monotónní rytmiky. Právě ona konstantní rytmická sekce je (stejně jako u zmíněných AMON AMARTH) problémem a v konečném důsledku bohužel sráží projev kapely směrem dolů. Pár rychlejších breaků by jejich těžkotonážní hymny dokázalo jistě řádně nakopnout a přinést ještě více vzrušení z poslechu (jisté náznaky přináší v tomto směru výborné skladby „This Silent Night” a „Fatal Dreaming”). Ale i přesto dokáží BATTLESWORD udržet pozornost posluchačovu, když v pravou chvíli vykouzlí příjemnou melodii, překvapí sekaným thrashovým riffem nebo slušnou prací sólové kytary. Vokalista Jens vládne drsným chlapáckým řevem velice podobným Johanu Heggovi (opět AMON AMARTH). Aby těch podobností se švédským ansáblem nebylo málo, hodně společných prvků nalezneme i v heroických textech o dávných bitvách, za které by se nemuseli stydět ani takoví MANOWAR. Názvy skladeb jako „Bloody Reign” či „Stormking” nebo hláška „The power of steel in your hands you can feel” v reprezentativní a nejzdařilejší skladbě „Battlesword” hovoří jasnou řečí.
Jak jsem již zmínil v úvodu, „Failing In Triumph” je prvním zásekem v dikografii BATTLESWORD a proto mu můžeme odpustit tradiční nemoc většiny debutních melodicko-smrtících nahrávek – neoriginalitu. I tak však dílko působí přesvědčivě a je jako celek velice dobře poslouchatelné. Zatím hodnotím velice slušnou sedmičkou s plusem a velkým očekáváním do budoucna. Pokud totiž chlapci zapracují na rytmické variabilitě a zapojí jiné oživovací prvky (do jejich skladeb by například výtečně zapadly vícehlasé chorály), můžeme očekávat veliké překvapení!
7,5 / 10
1. Chapter II
2. Baptized In Fire
3. Battlesword
4. This Silent Night
5. Fatal Dreaming
6. Bloody Reign
7. Last Rising Sun
8. Stormking
9. Into The Soul
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.