OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Při hodnocení předchozího alba "Resident Human" Finů WHEEL jsem se oháněl jmény jako TOOL nebo PORCUPINE TREE. A přestože se vyjmenované vlivy dají najít i na aktuální desce "Charismatic Leaders", WHEEL nestojí na místě a jejich současná tvář nabrala i trochu jiné grimasy. Po formální stránce, myšleno provedení a produkce, se objevuje jisté zhutnění a ostřejší zvuková stránka se projevuje především v okamžicích, kdy se ozve drnčivě razantní modulace. Finové tím dosahují efektu silovějšího zvuku, což kontrastuje s vlastním progresivně pojatým obsahem. Ten se totiž do jisté míry také vyvíjí. Pokud rotující rifové struktury z debutu i zmíněného "Resident Human" často nezapřely vliv Američanů TOOL, na "Charismatic Leaders" už se skupina snaží tyto inspirace schovat do pozadí a WHEEL se pouští do mnohem barevnějších a s trochou nadsázky možná i "art" postupů. Současně ruku v ruce s ostřejší zvukovou formou vyrostly i dravé pasáže tepající v djentové agresi. Chtělo by se teď napsat, že se tím podařilo dosáhnout osobitého a vlastního pojetí, kdyby přece jen občas až moc okatě nevyplouvali na povrch zmínění TOOL.
Nicméně všechny tyto náznaky inspirací a částečné využívání i nepůvodních postupů nic neubírají na faktu, že WHEEL hudbu dělat umí, a ne ledajakou. Jejich kreace dokážou rozproudit krev ostrou energií, což dokazuje výbušný otvírák "Empire", kde se asi nejvíce prosazují ony djentové ambice. James Lascelles dokonce i svůj jinak ladně melodický vokál místy tlačí do hodně silového projevu. Ale Finové umí i až laskavě plout na progrockových plochách plných nálad, což dokazuje třeba závěrečná "The Freeze". A jsou to trochu jiné emoce než nabízelo předchozí album, kde bylo více cítit nervní napětí. Nyní je náladové vyznění otevřené do vzdušné melancholie nebo jde důrazně vpřed, takže je to více kombinace vzteklé agrese s dojímavě laděnými pasážemi. V tomto ohledu dominuje trojlístek skladeb "Porcelain", "Submission" a "Saboteur", kde si nad hravou rytmikou můžeme vychutnat příjemnou melodiku i výraznou rifovačku. Zde našli WHEEL opravdu působivou vlastní tvář.
To, že jak jsem již zmínil, je album "Charismatic Leaders" hodně silové a místy důrazné po zvukové stránce, má zřejmě dva důvody. Jednak vlastní koncepci alba, které se tematicky zaměřuje na současnou společenskou situaci, politiku a rostoucí vliv kultu osobnosti. To kdesi kytarista James Lascelles vysvětloval v souvislosti s pro něj nepochopitelnou popularitou Donalda Trumpa. K tomu samozřejmě sedí naštvanější vyznění a snad i proto Lascelles řekl, že chtěli udělat hodně heavy album. Druhý vliv může být produkce a zvukový inženýring, na čemž se podílel i Fredrik Thordendal z MESHUGGAH a uznávaný producent Daniel Bergstrand (IN FLAMES, MESHUGGAH, SOILWORK atd.). Zvuk je tedy silný a důrazný, přesto perfektně ošetřený. A to co nakonec značně zjemňuje celkový pocit je Jamesův vokál, který až na sporadické výjimky ladně klouže v táhlé melodické poloze a svou příjemnou barvou uhlazuje hrany často ostrých rifů, které se tvrdě hrnou vpřed.
Po odchodu baskytaristy Akiho "Conana" Virty zůstali WHEEL jako trio. Nevím kdo nahrával na albu basu, tuto informaci jsem nikde nezachytil, ale samozřejmě nechybí. Stále se jedná o komplexní hudbu s proměnlivě kreativní rytmikou a progresivní kytarovou nadstavbou. Navíc s pestrým zastoupením dravé a útočné složky i jemnější uvolněnosti. Kontrasty mezi djentově dravou "Empire" a progresivně rozdováděnou "Disciple" přímo bijí do uší. Uhlazenější pasáže odvádí skupinu do těch originálnějších forem, samozřejmě pokud se vyvarují zmíněných TOOL manýrů, které mi například právě v úvodu "Disciple" již dost vadí. Ale naštěstí je "Charismatic Leaders" albem pestrým a mnohotvárným. Svým způsobem je to jako na houpačce, ostré výkyvy dramaticky švihají, aby se proměnily v doznívající uvolnění a trocha těch nepůvodních praktik skupina dokáže vynahradit velmi specifickým pojetím kombinace melodiky a důrazu. V tomto ohledu je vrcholem závěrečná "The Freeze", která ve své celkem dlouhé stopáži skrývá to nejlepší z vlastního rukopisu Finů, a je jasným důkazem, že WHEEL prostě hudbu dělat umí. A tečka.
Kombinace drsné djent agrese s až dojímavými progrockovými plochami je současná tvář Finů WHEEL, kterým se z velké části podařilo odpoutat od svého vzoru TOOL. A znovu dokazují, že hudbu prostě dělat umí.
8,5 / 10
James Lascelles
- vokál, kytara
Santeri Saksala
- bicí
Jussi Turunen
- kytara
1. Empire
[video]
2. Porcelain
3. Submission
4. Saboteur
5. Disciple
6. Caught in the Afterglow
7. The Freeze
Datum vydání: Pátek, 3. května 2024
Vydavatel: InsideOutMusic
Stopáž: 47:21
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.