Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý a závěrečný anketní článek o festivalu Obscene Extreme. Princip zůstává stejný. Přinášíme pár dalších pohledů na letošní ročník zvnějšku redakční bubliny. Oslovili jsme hudebníky, organizátory koncertů, zinaře i fanoušky napříč všemi kategoriemi. Metalisty, punkáče, staré i mladé, známé i méně známé. Navíc někteří zažili téměř všechny ročníky a jiní byli letos na festivalu poprvé.
Položili jsme tři otázky:
- Kolikátý je to tvůj Obscene?
- Jakých pět kapel se ti nejvíc líbilo a proč?
- Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Byl to můj 21 ročník.
Hudební TOP 5:
Areál top!!! jídlo top!!! atmosféra top!!! organizace i zvuk top !!! Kapely, na který jsem se těšil: DEVOURMENT, ACRANIUS, ANALEPSY, GRUESOME, SABBAT, PUTRIDITY, KRAANIUM, LAHAR, WOLFBRIGADE, VILE, PROTECTOR, HAEMORRHAGE, CONVULSE
TOP3 kapely: AUTOPSY, IMMOLATION, PROTECTOR...
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Neměnil bych nic...výběr piva taky super, ty speciály... limonády... vše perfektní.
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Letos to byl můj pátý Obscene. Ale měl bych naježděno víc, kdyby nebylo pandemie, díky níž bylo trochu složitější se na festival z Ameriky dostat. Poté, co jsem zažil 20. výročí v roce 2018, plánuji, že už nikdy nezmeškám!
Hudební TOP 5:
FINAL EXIT – jejich hravý pohled na původ grindu a noisecore je vzrušující a zábavný. V jejich přístupu je cítit obrovská vášeň, kterou mají pro žánr.
KANDARIVAS – ylo to pro mě obrovské překvapení. Způsob, jakým začleňují tradiční japonskou kulturu do svého stylu extrémní hudby, je osvěžující změnou v žánru, který zoufale potřebuje inovace, aby zůstal relevantní pro nové generace fanoušků.
SIEGE - nejen, že inspirovali každou grindovou kapelu, která po nich přišla, ale i nadále inspirují mě osobně svojí vášní pro věc i přátelstvím mimo pódium.
SHITSTORM - čistá síla, kterou vyzařují svou hudbou na pódiu i mimo něj, je nepřekonatelná. Oldschoolový grind v celé své kráse.
TRUCIDO – tito kluci z Texasu nastavili laťku, jak by se měl hrát moderní grindcore. S podporou jednoho z nejlepších bubeníků v extrémní hudbě se od nich dočkáme ještě velkých věcí.
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Snažit se vymyslet něco, co bych na OEF změnil, je těžké. Zdá se, že festival je každým rokem lepší a lepší. Kdyby něco, byl bych rád, kdyby byly k dispozici další skříňky, protože letos jich byl nedostatek. To trochu ztěžovalo život lidem, kteří nekempují v areálu festivalu, a tak s sebou museli neustále tahat nezbytnosti, nakoupené desky a merch.
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Čtrnáctý v řadě.
Hudební TOP5:
AUTOPSY – speciální příležitost vidět tuhle legendu, naprostá paráda. Oceňuju naprosto stejně prohnilej zvuk jako z desek.
WALKING CORPSES – Danny Lilker + český grindový hvězdy mastěj Brutal Truth? Tak tohle rozhodně jo! Skvělá show a hrdost!
GRUESOME – pro někoho jenom kopírka DEATH, ale ty vole. Matt Harvey sakra ví, co dělá, a je to za mě spíš level Dan Mongrain / Voivod. Prostě se to vyvíjí dál, neslyším riff špatně...
ACID FORCE – thrashe bylo letos pomálu, o to víc vynikl super set tohohle slovenskýho mládí. Skvělá práce,
WORMROT – tohle není úplně muzika, kterou běžně poslouchám, ale ty vole. To byl fakt nátěr… Neuvěřitelná intenzita.
Kdybys měl tu moc na festival jednu věc změnit, co by to bylo?
Tenhle festival je absolutně srdeční záležitost, něco, co mi změnilo a dál mění život.
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Když započítám právě skončený ročník, byl to můj 12. zářez a 17 let od první návštěvy.
Hudební TOP 5:
5) GUTALAX – kapela, kterou si doma asi nikdy nepustím, ale nikdy ji na OeF neodmítnu, parádní show, kdy se lidi prostě baví. Je sranda sledovat, jak se dvě kapely před setem GUTALAX objevují první nafukovačky, mířící k pódiu.
4) WHORESNATION – francouzský pohled na grind-core, čistý pure nářez bez serepetiček, dvacet minut jako hovado a nashledanou.
3) ESCARNIUM – brazilský death metal není jenom KRISIUN, což ESCARNIUM jasně dokázali. Plus mínus pravé poledne, polozataženo a smrtka řádila na stagi.
2) AÇÃO DIRETA – a Brazilský hc není jenom RATOS DE PORAO, ale i tihle borci, na které jsem si počkal vlastně na zkušenou a pardálové začínající v roce 1987 si to povodili jak koně za nozdry.
1) Chtěl bych hřímat pro AUTOPSY, ale top kapelou byli vlastně WALKING CORPSES. Danny Lilker dostal nápad přehrát „Extreme Conditions Demand Extreme Responses“ od BRUTAL TRUTH a pomohli mu k tomu našinci Frank, Bilos a Jürgen, již snad na tu desku přísahají, perfektně sehraný a nahraný, až vlastně tam Danny byl „jakoby“ navíc. Klasika žánru a skvělý dárek pro 25. Obscene Extreme a nadvakrát tolik slavícímu Čurbymu.
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Změnil bych určitě výběr piv, už jednou festival dokázal, že to s mini pivovary šlo a bylo to naprosto super!
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Když počítám i covidový ročník, tak potřinácté.
Hudební TOP 5:
ENDORPHINS LOST - maximální nasazení, absolutně rozsekávající set, jako vždy od nich.
WHORESNATION - nejlepší grindcore v Evropě, bez debat.
HAIL OF RAGE - old school crust/grind šleha, co už jen tak někdo nehraje, i bez druhého vokálu naprosto zničující.
THE ARSON PROJECT - skladby z poslední desky naživo kopou třikrát tolik.
GUMMO - dopolední highlight, z desek nebaví, naživo drtí jak máloco.
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Byl jsem jen letos den a půl, z toho většinu času u merche, takže zázemí pro návštěvníky a věci kolem moc posoudit nemůžu. Ohledně lineupu - míň metalu - víc fastu. A INTERNAL ROT s EXTORTION příští rok!
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Asi to nebude přesně, ale řekl bych, že jsem byl na OEF podvacáté. Nebyl jsem na tom legendárním prvním a měl jsem pauzu kolem roku 2002, kdy byl z mého pohledu line up nezajímavý, a proto jsme vlastně začali dělat vlastní festival Play Fast Or Don´t.
Hudební TOP 5:
WORMROT – jedna z nejzajímavějších violent grind core kapel dneška. Živě mě to pokaždé rozsekalo a nebylo tomu jinak i teď. První nahrávky byly hodně ovlivněný (=vykradený) od MAGRUDERGRIND, ale cenil jsem, jak kapela jezdí po světě a jak se v čase vyvíjí. Dneska už se konečně „prohráli“ ke svému stylu a zvuku. Vijesh je naprosto fenomenální bubeník a tady to jenom potvrdil.
AUTOPSY – očekávání byla velká a já jsem totálně uspokojenej. „Severed survival“ naživo je něco, po čem jsem dlouho toužil a dočkal se. Během setu se spouštěl déšť, a i kdyby byla bouřka nebo svrchu padalo cokoliv, tak jsem byl rozhodlej tam stát, až do konce.
WALKING CORPSES – taky velké očekávání, protože živě jsem "Extreme conditions" nikdy nezažil. Jasně, byl tam ten nádech toho, že tam stojí v podstatě jiná kapela skládající tribute, ale znělo to tak autenticky a podobně včetně Bilosova vokálu, že jsem byl moc spokojený. Respekt, že to borci nacvičili a takhle brilantně odehráli.
FINAL EXIT – tady asi jednoduše. Nejoriginálnější a nejšílenější kapela celého OEF. Tohle asi jiná než japonská kapela neumí a nedokáže. Udělalo mi radost, jak se ke mně Ryohei hlásil a jak jsme si lámaně anglicky pokecali. Důležitá persona japonské extrémní scény.
DYING FETUS – totální diktát. Takhle bych chtěl umět s kapelou hrát. Přesné, vše kurva tak přesné a brilantně zahrané. Obecně tenhle styl nevyhledávám, ale DYING FETUS jsou srdcovka.
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Jedna věc? Bylo by jich několik. Obecně musím říct, že OEF je dneska už tak skvělej festival, kam prostě pojedu bez váhání každej rok. To musí zaznít.
Jinak bych asi upravil stagediving. To už není stagediving, jako býval, tohle je promenádování se po pódiu a utrpení, kdy místo kapely vidíš nafukovací zvířata, nahou prdel, péro, a tak podobně. Asi mi je to fuk během dne, ale pak vylezou AUTOPSY, hlavní kapela a v podstatě tu kapelu nevidíš. Kdo vyleze a skočí, tak to je pecka. Tak to má být. Ale bohužel většina lidí vyleze a pochoduje tam během celého setu. Takže asi tohle. Pochopitelně jsou kapely, kde je to naopak nutný, např. GUTALAX, což je v podstatě pouze cirkus, ale tohle není určitě potřeba u DROPDEAD apod.
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Uf, nemám moc času pátrat. Myslím, že prvních 10 ročníků jsem nevynechal. Později jsem navštěvoval OEF nepravidelně a většinou v rámci vystoupení s nějakou kapelou. Každopádně na žádném jiném festivalu jsem tolikrát nebyl.
Hudební TOP5:
Letos mám trochu užší výběr, neboť díky procházkám po horách jsem spoustu zajímavých kapel vůbec neviděl. Mrzí mě především: MELT BANANA, MEAT SPREADER, ENDORPHINS LOST, GROINCHURN, KANDARIVAS...
Přesto jsem pár pecek stihl a moc si užil:
WORMROT - pro mě největší zážitek letošního OEF. Jestli mě něco v grind ranku ještě bere, tak určitě WORMROT. Má to na svědomí především bubeník Vijesh. Málokterý sypač do toho dává tolik dravosti a je zároveň tak nápaditý. Živelný set ještě přikořenil parádní ženský hlas. Luxus.
AUTOPSY - milovaný koktejl oldschool deathu, punku, doomu... Vidět je po delší době naživo bylo skvělé. Kult největší!
IMMOLATION- Další klasika s jasně rozpoznatelným xichtem. Našel jsem si místečko se skvělým zvukem. Krásná a temná jízda to byla.
NAPALM DEATH - i když už jsem je zažil mnohokrát a i v lepší formě a sestavě.... Já si té kapely pořád moc vážím a baví mě napříč snad všemi alby co vypustili. Sympatické bylo, že set nepostavili na osvědčených grind hitech, ale sázeli i progresivnější kousky.
WALKING CORPSES - jakým způsobem se kluci popasovali s první deskou BRUTAL TRUTH zaslouží respekt. Překvapil mě především Bilos. Ten kluk je od přírody reprodukční umělec par excellence.
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Neměnil bych nic, co funguje. Snad jen, že vystupující kapely by asi ocenily delší čas a klid na přípravu. Je to tady jako výměna pneu u F1 a to má samozřejmě taky něco do sebe. Když už se sem dostanu, jsem vždy spokojený. Procento agresorů, egosráčů a jiných idiotů mezi diváky je naprosto mizivé.
Kolikátý je to tvůj Obscene?
Pro mně to byl teprve třetí OEF, první návštěva byla v roce 2022, kdy si na pódiu Obscene Extreme zahrál můj drahý s kapelou Murder Inc., minulý rok jsem měla tu čest si tam zahrát já s kapelou Terminator X a tento rok, výroční rok 2024 jsem si na OEF zahrála znovu, s kapelou Sølitär, ve které prozatímně působím.
Hudební TOP5:
1. WHORESNATION - absolutní top, miluju je, vždy intenzivní a perfektní grindcore!
2. WORMROT - opět intenzivní zážitek, který byl posilněn ženským doprovodným vokálem. Emoce doslova stříkaly na diváky!
3. THE ARSON PROJECT - neznala jsem, zamilovala jsem si tu bandu na první poslech, skvělá show, výborný grindcore, jakby ne, jsou ze Švédska = garance kvality!
4. TRUCIDO - pro mně opět překvapení v tom nejlepším smyslu, úderný skvěle zahraný grindcore! Plusové body za to, že to jsou fajn týpci!
5. WALKING CORPSES - to byla neskutečná jízda, chlapi odvedli skvělou práci, navzdory času a možnostem nacvičit tento speciální počin z toho vznikl perfektní set, obrovsky cením Bilose za vokální projev a Jürgena za perfektní bicí!
Kdybys na festivalu mohl změnit jednu věc, co by to bylo?
Na OEF bych neměnila vůbec nic, na žádném festu jsem nezažila takovou svobodu a atmosféru, nemluvě o počtu a kvalitě kapel.
Kolikátý je to tvůj Obscene?
První.
Hudební TOP5:
GRUESOME, WHORESNATION, WORMROT, TERVEET KADET, IMMOLATION. Prostě dobrý, ale to by chtělo spíš top 10/15, byl to celkově dobrej lineup.
To je spis na stánkaře, ale líp a hlavně od začátku označit co je a není vegan.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
